Leden 2011

Článek v Příbramském deníku o krmení zvěře

31. ledna 2011 v 15:37 | Venca |  Články z novin a jiných médií
Tento článek vyšel v Příbramském deníku a autorem je
Karel Hutr
http://pribramsky.denik.cz/zpravy_region/zimnikrmeni20101227.html
na této adrese jsou sučasně i některé zajmavé fotografie.

Lesník: Nemůžu v tomhle počasí nechat zvěř hladovět!

Osobák se zakusuje do vrstvy mokrého sněhu. Kusy sněhu s vodou padají ze zasněžených, pod tíhou sněhu, ohnutých smrků. Ještě kousek a před námi se objeví hájovna Prokop na pokraji brdského lesa. Než zastavíme, už se před samotou objevuje lesník a kolem skotačí pes.
Opustíme auto, pes nás radostně vítá a plete se pod nohama. Krátké přivítání s lesníkem a přesedáme do přistaveného teréňáku, abychom vyrazili vzhůru do Brd.

Rozhodl jsem se, že na Štědrý den navštívím lesníka a udělám reportáž, jak tráví sváteční dopoledne chlapi, kterým je les povoláním a především posláním. Nakonec, tradičně bych asi šel znovu na Štědrý den do lesa a proč tedy nespojit užitečné s příjemným.

Láďa Varvařovský, lesník a myslivec tělem i duší, patří do rodiny hajných, kterým se les stal životní láskou, povoláním a skutečným posláním. Už jeho děda, byl uznávaným lesníkem a jelenářem, podobně jako jím je jeho otec, který šel letos do penze. Láďa po nich zdědil lásku k lesu, myslivosti a ke zvěři, a také pro něj platí pravidlo, že lov, je teprve tou pomyslnou tečkou za vším tím, co je ve skutečnosti láska ke zvěři a ctění mysliveckých zásad.

Za správným myslivcem, který není jen pouhým "bouchalem", jsou hodiny a dny odříkání a práce, kdy se stará o zvěř. Lov je pak nutnou regulací stavů zvěře a až poté možnou odměnou za předchozí péči o ní v době strádání. Možná pro někoho i ukojením loveckých pudů z dob, kdy jsme se živili lovem.
Přezimovací obůrky chrání les před hladovými jeleny

V obecnickém polesí mají Vojenské lesy a statky ČR přezimovací obůrku. Před zimou se tam naučí chodit jelení zvěř za potravou a pak tam zůstane do jara. Je to kvůli tomu, aby v době nouze nedělala škody na lesních porostech. Jenže o zvěř uzavřenou na relativně malém prostoru se musí někdo postarat. To je práce Ládi Varvařovského, který do obůrky chodí krmit kromě dalších míst ve svém revíru. Tam právě směřoval teréňák - na Skelnou Huť, kde obůrka řadu let poskytuje přes zimu útočiště početné tlupě jelení zvěře.
V hlubokém sněhu šetří zvířata krokem

Cestou na Skelnou Huť míjíme malou louku. V jejím okraji postávají srnky. Nikam neutíkají, ani když lesník zastaví, otevře okénko a společně sledujeme zvířata. Srny by dávno utekly, ale nemohou. Hluboký mokrý sníh zabraňuje úprku do bezpečí a zvířata tak raději vyčkávají, než by riskovala cestu hlubokým sněhem a ztrátu energie, kterou tak potřebuje pro přežití v těchto těžkých podmínkách. Je vidět, jak je sebemenší pohyb zvířete vyčerpávající - co krok, to následné proboření do hlubokého sněhu.

Díváme se, jak jedna srna natahuje krk, aby dosáhla na větev, pak se jí přední běhy nečekaně proboří do závěje, až se zvíře lekne, jak uvízlo hluboko ve sněhu. Nemají to teď vůbec jednoduché. V takových podmínkách myslivci zvěři pomáhají, aby vůbec mohla zimu přežít.
Dříve tady zvěř šla na smrt, dnes tu má prostřený stůl

Jak název Skelná Huť napovídá, v místě byla sklářská huť, která byla založena v roce 1749. V provozu byla 34 let, poté vyrostla na mýtině myslivna. Konaly se tu knížecí hony a místo tak mělo už v minulosti svůj význam z pohledu tehdejší myslivosti. Myslivna zanikla při vybudování vojenského prostoru, ale Skelná Huť nikdy neztratila svůj význam z hlediska myslivosti. Jestli tady ale v minulosti našla zvěř smrt po nelítostné štvanici, dnes tu paradoxně nachází bezpečí a hojnost potravy.

S hajným procházíme širokými vraty přezimovací obůrky pod korunou obrovské douglasky, která náleží k největším a nejstarším stromům v Brdech. Tahle douglaska je vlastně největší z brdských a má obvod kmene přes 330 centimetrů.

V mokrém sněhu se už po svých škrábeme do kopce ke krmelišti uvnitř obůrky. "Tamhle nahoře na tom okraji smrčiny kolikrát zvěř už postává, když sem přijdu. Jenže to bych musel být sám," konstatoval hajný poté, co zrakem zkontroloval stráň naproti.

"Seno jim asi dávat nebudu, budou ho mít ještě asi dost. Když v zimě přijde povol, jako teď, tak to tady kolem roztahají, jako tuhle senáž. Vůbec neumí šetřit," dodává Láďa s výrazem, jako by těm svým oblíbencům vyčítal, jak jsou marnotratní.

"Jak dlouho takhle trávíš Štědrý den a vlastně celou zimu," napadá mě otázka. "Asi dvacet let, co dělám tuhle práci," odmlčí se a dodává: "Vlastně mnohem déle, už jako kluk jsem chodil pomáhat s přikrmováním. Když mám dovolenou nebo jsem mimo, tak pomůže syn. Nemůžu v tomhle počasí nechat zvěř hladovět. Nedá mi to."

Od hromady roztahané senáže se přesouváme ke krmelci. Hajný tam lopatou nabírá krmení do kbelíku a vysypává do korýtek. Nad lesy se povaluje šedivá mlha a začíná drobně mrholit. Tradiční Štědrý den jako téměř každý jiný v předchozích letech, kdy se alespoň na krátký čas přihlásí obleva, aby pak znovu udeřila zima plnou silou.

Zavíráme obůrku a pak Láďa přilepšuje zaplněním korýtek jelenům, laním a srnám u krmelce venku naproti oplocenému lesu. Sníh prozrazuje časté návštěvy lesní zvěře v celém okolí. Teď je tady ale božský klid. Zvěř někde vyčkává poblíž v krytu lesa a nic neruší poklidnou sváteční atmosféru zasněžené krajiny. Nikde žádní běžkaři - většina lidí čeká v posledním shonu na štědrovečerní večeři, potajmu uzobávají cukroví, přepínají televizní programy a nedočkavě vyčkávají Ježíška v teple svých domovů.

"Já takhle trávím sváteční dopoledne už dlouho, ale nevadí mi to. Mám koukat doma na televizi, to raději budu v lese," povídá Láďa už za volantem služebního vozu. Po levé straně míjíme poslední metry přezimovací obůrky, když náhle šlápne na brzdu. "Tamhle nahoře jsou, vidíš je," povídá a rukou ukazuje do míst, kde mám hledat. Skutečně, ve stráni postávají jeleni a laně, zatímco z ostatní zvěře vidíme jen hřbety, jak tam leží a sledují nás. "Tady jsou dost často, podobný místa mají rádi, vyhovují jim výhledy ze strání," dodal.

Přibližujeme se zpátky k hájovně. Za vraty vítá svého pána Avar, slovenský kopov. Kopov je plemeno psa, který se používá jako pomocník při lovu divočáků a šelem. Jeho uplatnění je nyní trochu odlišné, ale stále se využívá nejčastěji při lovu divočáků.

Láďa je mimochodem také chovatelem a obdivovatelem plemene barvář a členem Českomoravského klubu chovatelů barvářů. Tohle plemeno je jedno z nejstarších plemen loveckých psů a dosud slouží pro dohledávání zraněné zvěře, v našich podmínkách především jelení. Jeho druhého psa, hannoverského barváře jsme pouze slyšeli někde poštěkávat za hájenkou.

Než odjedeme, alespoň zdálky se podíváme na krmeliště na louce za hájenkou. Už zdaleka je vidět, že ani tady se zvěř nemá díky hajnému špatně. Špinavý sníh od roztahaného krmení a zvířecích spárků je toho důkazem.

"Ještě krmím kousek odsud, tam chodí jeleni, tady převážně laně. Kdybyste tady počkali do dvou odpoledne, uvidíte zvěř. V tu dobu sem začíná chodit," pochlubil se, než nás doprovodil před hájovnu. Rozloučili jsme se, popřáli hezké Vánoce a Láďa dodal: "No a teď bude pokračovat běžný sváteční den i pro mě."

Cesta od hájovny už začala být na stále mokřejším sněhu náročnější. Kola se ještě hlouběji zahryzávala do sněhu, který se už místy proměnil v břečku a začalo hustě pršet… Ach jo, ti zpropadení meteorologové, zas jim to vyšlo…

Tok - hora nehora

31. ledna 2011 v 13:17 | Pavel Čámský |  Zajímavá místa
Tok - hora nehora.

Hora Tok ve Středních Brdech, někdy také zvaný Vysoký Tok nebo Velký Tok je z mnoha hledisek dost zvláštní.
Předně - jako hora moc nevypadá. Je to vlastně rozsáhlá náhorní plošina, po které se můžeme dlouhé hodiny potulovat a sotva si budeme jisti, zda jsme skutečně stanuli na jejím nejvyšším bodě. Najdeme tu řadu různých vyvýšenin, některé přirozené, jiné umělého původu, která z nich je ale tou nejvyšší je velmi diskutabilní. Určitě není nejvyšším bodem místo, kde na smrku nalezneme teploměr a kde se čas od času objevuje a zase mizí vrcholová kniha i cedulka s označením hory a její výšky 864,9m. (S tou vrcholovou knihou to zas není tak tajemné - čas od času ji odnáší jeden aktivní pracovník Vojenského újezdu Brdy, který
zřejmě tak dává turistům najevo, že na Toku nemají co pohledávat. Vrcholové knihy ukládá ve své kanceláři a vytváří si tak poněkud zvláštní sbírku…). Nejvyšším bodem není ani místo o pár metrů dál, označené triangulační tyčí a velkou cedulí. Nejpravděpodobnějším kandidátem asi je kamenný mužík, navršený na boku protipožárního příkopu, s vetknutým samorostem ve tvaru ptačí hlavy a také s cedulkou. Samorost už jako ptačí hlava moc nevypadá, protože nějaký dobrák mu před časem uřízl zobák (- uvažování a jednání některých našich spoluobčanů je opravdu na psychiatra).
Je možná škoda, že nepanuje absolutní jistota, kde že se ono tajemné nejvyšší místo této hory nachází. Je to totiž nejvyšší bod nejen Brd, ale i Středočeského kraje i celé České kotliny. Vždyť ani České Středohoří s Milešovkou nebo Českomoravská vrchovina s Javořicí a Devíti skalami nejsou tak vysoké.
Dohady panují i kolem původu jména tohoto vrchu. Nejpravděpodobněji zní teorie, že je odvozováno od milostného zpěvu tetřeva hlušce. Ten má skutečně v těchto místech domovské právo. Tak, jako řada lidských obyvatel Brd z několika vesnic, o ně však také přišel. Nyní se konají (už po řadu let) pokusy tohoto vzácného ptáka do Brd opět vrátit. Reintrodukční úsilí ale naráží na ekonomické limity. Do Brd jsou umísťováni jedinci z umělých odchovů v Bavorsku, kteří ovšem postrádají mnohé návyky svých divoce žijících příbuzných a většinou velmi záhy podléhají predačnímu tlaku. "Umělí" tetřevi ovšem vyjdou mnohem levněji, než divoce žijící jedinci, odchycení ve Švédsku, Finsku nebo Rusku, kteří se vysazují v Krkonoších, na Šumavě a v Jeseníkách. Třeba se stane zázrak a některým se snad i tak podaří v Brdech přežít a znovu oživit tyto končiny.
Jsou ovšem i tací, kteří dovozují název hory z vodního toku, resp. z toho, že se jedná o místo, odkud stékají vodní toky do údolí. (To je ovšem typické pro kdejaký kopec a je mi v této souvislosti divné, že se v našich krajích ani nenachází významnější vodoteč s názvem Tok - to by snad bylo ještě logičtější….).
Tok je ovšem v mnoha ohledech skutečně výjimečný. Po zřízení brdské střelnice za První republiky byla jeho velká část, zejména východní svahy, odlesněna a určena jako dopadová, cílová plocha pro dělostřelce. Tou je doposud. Střelnici padla za oběť i hájovna Carvánka, která stávala západně od (patrně) nejvyššího bodu této náhorní planiny. Hájovna, ležící v nadmořské výšce cca 850m byla svého času nejvýše položeným trvale obydleným místem vnitřních Čech. Na tuto stavbu upomíná jen nízký sokl (snad zbudovaný z původního zdiva hájovny), opatřený příslušnou tabulkou a nevelký rybníček v jeho blízkosti. Nedaleko byla také před nedlouhou dobou postavena dřevěná lovecká chata. Ta je sice veřejnosti nepřístupná, ale lavičky a studánka v jejím okolí skýtají návštěvníkům oblíbené místo k odpočinku.
Dopadová plocha, dobře viditelná z dalekého okolí, je rozryta krátery po granátech a raketách našich chrabrých dělostřelců. Ty postupně zarůstají a i v nich se vytvářejí rašelinná oka, podobně jako ve většině sníženin v tomto území. Nejen na dopadovce, ale i v jejím širokém okolí se rozrůstá vřes, kapradí, borůvčí a brusinčí, které sem každý rok lákají množství sběračů. (Ostatně, "zlí jazykové" tvrdí, že blízká Obecnice "vyrostla" na borůvkách a brusinkách.)
Temeno Toku je mimo dopadovou plochu pokryto rozvolněným, většinou smrkovým lesem, který místy nabývá až pralesovitého charakteru. Vysoká poloha přitahuje vydatné srážky. To se projevuje hned v několika jevech. Jen málokdy tu zastihneme "ideální" počasí, jsou tu běžné husté mlhy, sychravo a věčný vítr.
Najdeme tu množství zrašelinělých ploch, četná jezírka a tůňky a vydává se odtud řada potoků a potůčků, z nichž nejznámější jsou Obecnický potok a Reserva. Na rašeliništích a kolem potoků se daří vlhkomilným rostlinám, jako třeba naší známé masožravce, rosnatce okrouhlolisté.
Četné skalní výchozy, suťoviště a kamenná moře hostí tu a tam arniku a vrance jedlového, v porostech vřesu a borůvčí vlaje zdaleka viditelný suchopýr. Na jaře se nad posledními zbytky sněhu brzy vznášejí desítky skřivanů.
Tok, podobně jako velká část Brd, je "vybudován" z mimořádně odolného slepence, který jen velmi pozvolna podléhá zubu času. Odlesněné plochy odkrývají množství mimořádných geomorfologických památek z ledových dob, jako třeba kamenné polygony nebo mrazové trhliny (podobně jako na nedalekém Jordánu), s nimiž se v naší republice můžeme setkat prý už jen v Krkonoších a Jeseníkách.
Skutečně mimořádné přírodní podmínky také vedly k zařazení velké části této náhorní plošiny do seznamu evropsky významných lokalit v rámci soustavy NATURA 2000. Správa vojenského újezdu bohužel zatím ještě nepřistoupila k jejich povinné ochraně, ale věřme, že se tak co nejdříve stane.
Drsné klima přináší na Tok také množství sněhu, který sem v zimě i přes oficiální zákaz vstupu láká desítky běžkařů. Rozsáhlé sněžníky ještě v pozdním jaru svítí z tockých plání daleko do kraje, kde už dávno všechno kvete a pučí.
Pokud budeme mít štěstí a zastihneme na Toku příhodné počasí s dalekou viditelností, můžeme se z různých míst dopadové plochy kochat výhledy až k hraničním horám, včetně Sněžky v Krkonoších.
Kromě již zmíněné studánky nedaleko bývalé Carvánky, najdeme ve svazích hory další dvě známé studánky - Mariin pramen a Knížecí studánku. Voda se ostatně na modelaci terénu tohoto vrchu velmi významně podílí. Najdeme tu řadu erozních depresí, nejvýraznější z nich jsou asi v okolí prameniště potoka Reserva na západním úbočí a prameniště bezejmenného potoka ve východních svazích hory, zvané někdy také jako Rokle. V terénu je dobře patrný také hluboký erozní zářez klesající středem dopadové plochy - tzv. Fabiánův žlab, který sbírá vodu pro Obecnický potok. Na něm pak byla, už na úpatí hory, vybudována vodní nádrž, známá pod jménem Octárna. Ta nyní slouží jako zásobárna pitné vody pro příbramskou aglomeraci.
Severní cíp dopadové plochy obchází horská silnička, tzv. Cesta Aliance (také Alianka), která stoupá ze sedla U Bílého křížku na silnici Obecnice - Valdek a západními svahy hory klesá do údolí Třítrubeckého potoka nedaleko loveckého zámečku Tři trubky.
Ve východních svazích, nedaleko prameniště výše zmíněného bezejmenného potoka bychom nalezli lokalitu U břízy s půvabným mrazovým srubem a rozsáhlým kamenným mořem, hustě zarostlým borůvčím.
Neměli bychom ani zapomenout na malého brášku a souputníka Toku, vrch Klobouček (703m), který mělkým sedlem vystupuje z východních svahů, aby se velkolepými, kolem 15m vysokými mrazovými sruby (využívanými i jako cvičný horolezecký terén) zřítil do míst, kde stávala hájovna Klobouček. Tady je nyní už jen upravená stejnojmenná studánka s tůňkou a v okolí blízké lesní mýtiny lokalita uchovávající původní vegetaci této části Brd. Nejde (bohužel) o rezervaci, ale ke cti lesního personálu je tu šetřená kouzelná část přírody s mohutnými buky, javory, smrky a jedlemi a bohatým bylinným patrem.
Dalo by se říci, že Tok je jakousi esencí Brd - s jejich melancholií, drsností i osamělým půvabem, který v každé roční době láká řadu návštěvníků i přes to, že svojí polohou ve vojenském újezdu a charakterem cílové plochy není veřejnosti přístupný.
Vres

Uval

U Brizi

snezne jezirko

Rokle

od cesty od Aliance

Na Brize

Mraky na Toku
jezírko pod Tokem

památník Carvánky
skály na kloboučku
zvláštní rybníček
...zima
rozhledy
rozhled
vrchol

Velká Třemošná

28. ledna 2011 v 21:59 | Venca |  Fotogalerie
Pár fotek z Velké Třemošné a okolí
Chaloupka na Kazetelně
kazatelna
výhled k Toku
...
...
louka nad Osečí
výhled k velkému Toku
Pani Jechová
profilovka

Klobouček

28. ledna 2011 v 20:34 | Venca |  Fotogalerie
Fotky od Vlčáááka a některé moje:
Nejvyšší Modřín na Brdech
louka pod kloubočkem
louka na podzim
Torzo největšího Dubu na Brdech
největší modřín na Brdech
...

Velký Tok

28. ledna 2011 v 20:12 | Venca |  Fotogalerie
Fotky od Vlčááka:
Úplný vrchol
úplný vrchol
Carvánka

Koruna

28. ledna 2011 v 20:00 | Venca |  Fotogalerie
Fotky od Vlčááka a některé ode mne
trojmezník na koruně
Rozhledna na Koruně
vratké základy
pohled nahoru
výhled
...
v pozadí Praha
houby:-)
s Pepou Divišem
pohled na Prahu
pohled zpět
výhled SZ svahu
...
výhled směrem k Hlavě
trojmezník

Kočka 2

28. ledna 2011 v 19:14 | Venca |  Fotogalerie
Fotka je od Vlčáááka
Kočka

Lázká nádrž

28. ledna 2011 v 19:08 | Venca |  Fotogalerie
Fotky od Vlčáka a jedna ode mně
LÁZ
láz
lázká v zimě

Lizská

28. ledna 2011 v 18:54 | Venca |  Fotogalerie
Nádherná chata kousek od Rovin
...
Lizská
Lizská