Únor 2011

Tři trubky z Lipovska

26. února 2011 v 9:18 | Jirka Vlček |  Fotogalerie
Fotky jsou od Vlčááka




Klenoty brdského lesa IX

23. února 2011 v 19:24 | Karel Hutr |  Články z novin a jiných médií
Rožmitálský lesmistr Karel Daniel Gangloff byl ale nejenom průkopníkem v lesním hospodaření, ale protože pod jeho správu tehdy patřily i železárny, dokázal si poradit i s nedostatkem vody. Hutě a hamry potřebovaly obrovská kvanta vody a tak Gangloff začal doslova obracet tok vody ze svahů brdských lesů směrem do rožmitálské kotliny.Takovým typickým a známým zásahem do přírodou nastaveného koloběhu vody v brdských lesích je stavba na horním toku Padrťského potoka.
Najdeme ji hned při cestě ve směru od Červeného vrchu na Záběhlou. Po levé straně si můžeme všimnout potoka, jehož voda jakoby tekla proti proudu. To Karel Gangloff ve snaze odklonit vodu z pramenišť Padrťského potoka v místě zvaném Kuníková, který sbíral vodu zpod jihozápadního úbočí vrcholu Praha, rozdělil tok na dvě ramena. Voda normálně proudila do Padrťského potoka, podtékala cestu mezi Červeným vrchem a Záběhlou a pak obloukem přes lesní celek Studánky vtékala do padrťských rybníků. Lesník nechal několik stovek metrů proti proudu Padrťského potoka nad cestou - vlastně v prameništi potoka, odklonit vodu do náhradního koryta.A tak tu nyní cestu podtékají dva potoky - Padrťský a nově i Bukovský. Jeden zásobuje padrťské rybníky a Rokycansko, ten druhý vtéká do Bukové u Rožmitálu a pak až do samotného Rožmitálu přes síť dalších vodních nádrží.Vodnímu dílu v délce asi dvou kilometrů se říká, jak jinak - Gangloffův náhon. Když se vypravíme po jeho proudu, narazíme přímo ve svahu Červeného vrchu na vydatný přítok. Nejde však o obyčejný pramen, ale o historickou štolu z dob dobývání železné rudy v útrobách Červeného vrchu.
Celý článek i s fotografiemi najdete na:
http://pribramsky.denik.cz/zpravy_region/klenoty20090128.html

Klenoty brdského lesa 4 - okolí Břízkovce

20. února 2011 v 11:53 | Karel Hutr |  Články z novin a jiných médií
Příroda v lese U kostelíka a v okolí kóty 718 je velice pestrá. Tato lokalita je totiž spolu s několika dalšími v celém vojenském újezdu a vůbec v rámci celých Brd, výjimečná oproti ostatním porostům. Zatímco převážnou část centrálních i jižních Brd tvoří smrkové monokultury, je tato oblast bohatší, co se týče složení porostů a tím pádem i výskytem živočichů a rostlinstva.
Přírodovědecký význam lokality, která se zásadně liší od okolního lesa, dokazuje i mnohaletý výzkum zoologů a botaniků.
V lokalitě U kostelíka jsou takzvané květnaté bučiny. V nich najdeme především na jaře bohatý bylinný podrost - bažanku vytrvalou, vraní oko čtyřlisté, pitulník žlutý nebo mařinku vonnou. Prakticky všechny tyto jmenované druhy bylin rostou v bezprostředním okolí zaniklého kláštera a dokonce i přímo v jeho rozbořených základech. Dá se tu místy narazit i na lýkovec jedovatý, bohatý je podrost mnoha druhů kapradin. Obzvláště silně je zastoupen kapraď samec. Není to vzácná rostlina, ale pro tohle místo je dost typická - v mnoha místech dotváří vzrostlé kapradiny úžasnou kompozici pod klenbami starých stromů. Tato kapradina roste přímo i na skalce tvořící nejvyšší bod kóty 718,7 - Břízkovce. 
Přírodovědci se zmiňují o místech navazujících na kótu, ale těm se budeme věnovat v jiné části vyprávění o brdské přírodě. Vraťme se však k fauně. Zmínil jsem se, že ve stráni nedaleko kóty se kdysi zahnízdil orel mořský. Je to už nějaký rok. Nepamatuji si, kdy to bylo přesně, nicméně mám v živé paměti, kdy jsem hnízdo v koruně obrovského smrku spatřil poprvé. Pozoroval jsem orly lovit na padrťském rybníku a posléze je sledoval, jak s ulovenou rybou spěchali na hnízdo. Museli se doslova naklonit kolmo, aby se se svým rozpětím křídel hodně přes dva metry vešli mezi stromy u hnízda. Orlí pár tu žil několik let, než se mu podařilo vyhnízdit. Byli to totiž tehdy ještě mladí, tedy nedospělí ptáci. Orel mořský dosahuje pohlavní dospělosti asi v pěti letech života. Na smrku pak vyhnízdili několikrát a pak se přestěhovali na druhou stranu rybníka. Dokonce si ani moc práce se sháněním stavebního materiálu na hnízdo nedělali - jednoduše přestěhovali hnízdo ze smrku na jiné místo, které si pro nový domov vyhlédli. V současné době se vůbec nedá vyloučit, že u rybníků hnízdí možná i dva páry orlů. Nakonec potravy tady mají spoustu. V zimě má orel poněkud problémy se sháněním potravy a tak, když zamrzne hladina, přestěhuje se dravec někam k jihu nebo na Vltavu. Jinak orel mořský, co by zdatný lovec ryb, nepohrdne ani zdechlinou.
V lesích kolem kostelíka jistě hnízdí další vzácný dravec a to jestřáb lesní. Nedaleko odsud jsem viděl včelojeda lesního. Ornitologové zcela oprávněně považují tuto oblast za ojedinělou výskytem starých buků a dalších stromů. Tady totiž najdou mnohé druhy ptáků oproti smrčině mnohonásobně více příležitostí k vyhnízdění v dutinách stromů. Proto tu ornitologové zaznamenali výskyt holuba doupňáka, který je kriticky ohroženým druhem našich divokých holubů a v rámci Brd tvoří zatím kupodivu ještě poměrně početnou populaci. V dutinách ve starých stromech můžeme v okolí Břízkovce najít některé druhy sov - sýce rousného a nejmenší evropskou sovu, kterou je kulíšek nejmenší. Doupné stromy tu pochopitelně nabízí hnízdní podmínky pro mnoho drobných ptáků, mezi jinými sýkory a lejsky. Protože je v okolí řada podmáčených míst, žije tady a hnízdí stále vzácnější druh bahňáka - sluka lesní.
Zajímavá je tu oblast pro výskyt netopýrů. Zoologové uvádějí, že také díky starým stromům žije v oblasti neuvěřitelných 13 druhů. Jmenujme třeba netopýra vodního, vousatého nebo rezavého. 
Mnohá prameniště a podmáčené lokality tvoří ideální místo pro obojživelníky. Navíc jsou tu kromě blízkých padrťských rybníků další dva již zmiňované rybníčky uvnitř lesa nedaleko kláštera. Tam se rozmnožují čolci a žáby, v bučině není vyloučen výskyt mloka skvrnitého.
Nesmím zapomenout na čápa černého, který se v oblasti vyskytuje. Nevím momentálně o tom, že by v blízkosti kostelíka hnízdil, ale často tu loví v
lesních rybníčcích potravu. Nedaleko Břízkovce doposud stojí buk, na němž vyvedla mláďata známá čápice Kristýna. Tady se jí na hnízdě tenkrát marně pokoušeli nasadit ornitologové vysílačku, aby pak později byl sledován její let do Afriky a zpátky. Přibližně před pěti, možná více lety, jsem tu byl s ornitology, když jsme na strom instalovali kovovou podložku pod čapí hnízdo. Čápi totiž vydrží hnízdit na jednom stromě spoustu let za sebou. V jednom případě - v rezervaci Na skalách, to bylo asi dvacet let, co tam čápi vyváděli mláďata na smrku. Když ptáci z nějakého záhandného důvodu poznají, že místo je nebezpečné, přestanou ho využívat a najdou si jiný strom. V případě hnízdění Na skalách to odhadli - asi rok po té, co tam přestali vyvádět mláďata, strom začal zasychat až úplně zahynul. Když čapí pár z nějakého pro ně podstatného důvodu přestal hnízdit na buku U kostelíka, rozhodli se ornitologové mu pomoci a dali vedle "jeho" buku do koruny jiného stromu onu podložku. Čáp na ní ale zatím asi nehnízdil, i když jsou tam nanošené
větve jako základ pro hnízdo.
Upozornění redakce: Vojenský újezd Brdy je částečně zpřístupněn o víkendech a státních svátcích. Ostatní území, kromě cílových ploch, je přístupné pouze na základě povolení vydaného újezdním úřadem v Jincích.


Celý článek i s fotografiemi na:
http://pribramsky.denik.cz/zpravy_region/brizkovce20081209.html 

Okolí Velké Třemošné

14. února 2011 v 22:08 | Venca |  Fotogalerie
Tyto fotky pocházejí z dvou různých procházek a sice ze SZ a JV svahů.
Pumpa nad Orlovem
školka
zajímavý strom
záhadné jezírko
Toto jezírko zřejmě vzniklo táním sněhu:-)
Záhadné jezírko
Dvojtý posed nad Slaninou
prales pod třemošnou
výhled na Brdu a Tok
možné Milířiště
výhled
paseka
  

Typologie Brdských zjevů

10. února 2011 v 12:38 | Pavel Čámský |  Brdská Fauna a Flora
Typologie brdských individuí.
Abych trochu odlehčil zdejší povídání, pokusil jsem se zpracovat typologii tvorů druhu Homo sapiens sapiens, s nimiž se v Brdech nejčastěji setkáme.Výše zmíněné tvory bych v zásadě zařadil do čtyř základních druhů: Brdomilové, Majitelé, Uživatelé a Motomaniaci. Nutno konstatovat, že jakkoli jsou jednotlivé kategorie poměrně snadno rozpoznatelné, existuje řada různých smíšených typů a forem, vzniklých patrně křížením a mutacemi.
I. Brdomilové. Jde o velmi rozsáhlou skupinu tvorů, která se ovšem rozpadá na řadu
vývojových typů. Vyznačuje se ovšem jednoznačně kladným vztahem k Brdům (a většinou k přírodě vůbec). Tu a tam dochází k jejímu křížení nebo zmutování s Majiteli, výjimečně s Uživateli. Není mi znám případ mutace nebo křížení s Motomaniaky. Nyní k jednotlivým typům:
a) Plíživec zelený: Nemusí být nutně zelený, často je též maskovaný a nejsou výjimkou jedinci (ba celé skupiny) dosti pestře zbarvení. Jejich hlavním rozlišovacím znakem ovšem je, že se snaží pohybovat po Středních Brdech pokud možno nenápadně (přinejmenším si to mnozí z nich alespoň myslí), při zaslechnutí zvuku motoru se za cenu nemalých obětí vrhají do příkopů, trnitého mlází, bahna, někteří prý i šplhají na stromy apod. To vše v zarputilé snaze se ukrýt - především před osobami vojenskými, policejními a jinak úředně a služebně se zde pohybujícími. Tito jedinci se často pohybují i v terénu mimo cesty, po zvířecích, pytláckých a podobných stezkách či přímo bezcestím. V poslední době bývají vybaveni GPSnavigací za účelem snadnějšího a přesnějšího dosažení svých tajných cílů. Mnozí jsou často obtěžkáni výbavou a stravou na několik dní, anžto se pokoušejí trávit v Brdech nejen dny, ale i noci. Zakládají na nenápadných místech ohniště za účelem ohřátí se, úpravy stravy a snad i ochrany před divou zvěří. (Bohužel, existuje jisté podezření, že právě tomuto typu Brdomilů padla za oběť v prosinci loňského roku vyhořelá bouda Eisnerka). Většinou se však tento typ snaží požáry nezakládat, ani nepůsobit nijaké další škody a nenechávat po sobě viditelné stopy.Zvláštní formu představuje
Plíživec zelený obětavý. Ke cti těchto jedinců, kterých se u tohoto typu vyskytuje poměrně hodně, patří, že nejen odnášejí vlastní odpadky zpět do civilizace, ale i odpadky cizí, na které během svého plížení narazí.Jinou formu představuje
Plíživec zelený zvídavý. Bývá dosti sečtělý a vyznačuje se tendencí v praxi si své znalosti ověřovat. (Tito jedinci bývají zhusta obětmi různých otrav houbami, rostlinami apod. nebo zranění způsobených právě střetem teorie s praxí. Přeživší exempláře však bývají velmi oblíbené, protože se zpravidla rády o své těžce nabyté zkušenosti podělí s ostatními.)Další formou je
Plíživec zelený občasný. Již z názvu je zřejmé, že se v Brdech vyskytuje pouze občas. Zpravidla nevyniká (na rozdíl od předchozích forem), jejich podrobnou znalostí. Pohybuje se tak většinou jen po hlavních cestách a bývá proto nejvíce zubožen a uondán věčným urychleným skrýváním. Jen výjimečně volí přespání v terénu, nejpozději kvečeru se uchyluje do civilizace, kde následně vyhledává všemožná restaurační zařízení, v nichž doplňuje energetický deficit.Spíše jen velmi vzácně se vyskytuje forma
Plíživce zeleného nenávistného. Ten se vyznačuje výraznou nechutí k větší společnosti, vyhýbá se především osobám neznámým a již preventivně je považuje za narušitele svého soukromí, lesa a nepřátele všech hodnot, které on sám vyznává. Tito jedinci se dokonce někdy uchylují i k různým úskokům (třeba k vypouštění pneumatik zaparkovaných vozidel), aby tak druhým komplikovali jejich pobyt v Brdech.
Nutno konstatovat, že Plíživců v Brdech obecně ubývá - snad se přesouvají do intenzivněji hlídaných vojenských újezdů. Všechny výše popsané formy Plíživce zeleného však mají společnou vlastnost: Chtějí mít Brdy jen pro sebe.
b) Poutník. Snad se zde jedná o vyšší vývojové stádium Plíživce, které se však již ustavilo jako samostatný typ. Dokonce se zdá, že přibližně stejnou měrou, jakou ubývá Plíživců, přibývá Poutníků. Poutník se vyznačuje v podstatě shodnými znaky jako Plíživec s výjimkou toho nejtypičtějšího - nesnaží se za každou cenu skrývat před úředními osobami. Některé jeho formy však potvrzují svoji příbuznost s Plíživcem tím, že i ony se více straní větších skupin osob a vyhledávají spíše skrytější cesty a formy pohybu a pobytu v Brdech.
Právě takovou je forma
Poutníka romantického. Volí skrytější způsob života, vyhledává spíše opuštěnější stanoviště a k takovým pak zpravidla velmi přilne. Jejich narušení nezvanými osobami vnímá velmi úkorně a mnohdy i nerudně. V těchto krajních případech je chování této formy velmi podobné jednání Plíživce zeleného nenávistného.
I další forma,
Poutník všudybyl preferuje skrytější způsob života, rajónem jejího působení jsou však celé Brdy a nevyniká takovou tendencí lnutí k jednomu nebo několika málo stanovištím. Více než jiné formy právě ona zpravidla disponuje GPS navigací, ale vyznačuje se také mimořádnými, až encyklopedickými znalostmi místních reálií. Velmi často mívá i značné historické vědomosti, které však někdy vedou ke ztrátě schopnosti vnímat realitu.
Poutník kolista je formou v Brdech stále častější. Jeho nejtypičtějším znakem je, že při pohybu využívá podpůrných prostředků - především bicykl, v zimním období pak lyže-běžky. (Pozor - nezaměňovat s typem Brdoun adrenalinový z druhu Uživatelů!!). Výskyt této formy je vázán spíše na zpevněné cesty nebo dostatečně široké, schůdné a i v zimě dobře identifikovatelné cesty nezpevněné. Jen málokdy potkáme Poutníka kolistu ve volném terénu. Tam, kde se vyskytuje, se zpravidla chová relativně disciplinovaně s jedinou výjimkou - nerespektuje zákazy vstupu a vjezdu.Stále častější je v Brdech výskyt
Poutníka obecného (někdy zvaného turistický). Jeho nejtypičtějšími znaky je pohyb spíše jen po cestách (nepreferuje pohyb v bezcestí), mívá jen lehkou výstroj a výzbroj a jen výjimečně se uchyluje k nocování bez solidní střechy nad hlavou. Často ovšem trpí určitou orientační nedostačivostí, danou jeho značnou závislostí na turistickém značení. Tak mnohdy jiné nečekaně přepadá s dotazy na to, kde se vůbec nachází (často bývá odpovědí dosti udiven) a kudy se má dostat na nějaké konkrétní místo (zpravidla jmenuje někdy i dosti vzdálenou obec nebo město). Bývá často viděn, kterak zmateně pobíhá na křižovatkách, na nichž není mnohdy ani schopen správně si zorientovat mapu, natož aby podle ní poznal, kde je a kudy by se měl dát. Ke cti mu však budiž, že ani on zpravidla nepůsobí při svém pohybu v Brdech škody, své odpadky si odnáší domů a pokud zakládá ohně, tak výhradně již v existujících ohništích. Často bývá vybaven buřty, zpravidla nevalné kvality, sušenkami a energetickými nápoji. Bohužel nedospělci této formy Poutníka se často naopak vyznačují tím, že vydávají zdaleka slyšitelné a pronikavé zvuky a na rozdíl od dospělých jedinců již tolik nehledí na to, aby za sebou nenechávali viditelné stopy své přítomnosti. Tato forma v sobě zahrnuje i specifickou subformu
Poutníka obecného obětavého, která se prakticky vyznačuje stejnou vlastností, jako Plíživec zelený obětavý.
c) Brduch vojenský. Tento typ nemá žádné specifické formy, byť i mezi jedinci tohoto typu bychom nalezli různé odlišnosti. Typickou vlastností je tendence spíše ke skrytému způsobu života (prakticky se nevyskytuje v jiném, než maskovacím nebo khaki provedení) a fetišismus - především velmi lpí na vojenských reáliích, ať už minulých, nebo současných. Zpravidla zastává názor, že co je vojenské je také dobré a že jen armáda může Brdy zachránit.
Toto jeho přesvědčení mu někdy brání v realistickém pohledu na svět i v seriózním posuzování svého okolí a svých bližních. Mezi oblíbené a nekriticky obdivované objekty jeho zájmu nepatří pouze armáda a všemožné militárie, ale třeba i Vojenské lesy a statky a jejich pracovníci. Zpravidla však dobře zná Brdy a zejména kdejakou rozvalinu, o to spíš, měla-li kdy vojenský charakter - i kdyby to byla posádková kadibudka. Nutno ovšem konstatovat, že většinou vyniká podobnými vlastnostmi jako Plíživec zelený obětavý nebo Poutník obecný obětavý. Bohužel, jedinci tohoto typu se velmi často kříží již s jedinci druhu Majitelů (např. zejména s Brďasem vojenským).
d) Brduch záhadný. Ani on nevykazuje žádné zvláštní formy, byť obdobně jako zástupci Brducha vojenského, i jedinci Brducha záhadného jsou vzájemně dosti rozliční. Brduch záhadný se vyznačuje především tím, že je v Brdech jen výjimečně spatřen. Není to však dáno jeho skrytým způsobem života, ale spíše tím, že je navštěvuje velmi sporadicky. Nejčastěji je k vidění v houbařské sezóně. Brdy ovšem miluje, neškodí jim a mnozí jedinci tohoto typu se vyznačují značnými teoretickými znalostmi tohoto pohoří. Spíše bychom je nalezli v kancelářích, restauracích a především u počítače, kde o Brdech píší sáhodlouhé články a snaží se je popularizovat. Bohužel mnozí jedinci Brducha záhadného snadno podlehnou vyčteným "moudrům", která pak nekriticky šíří dál a oblbují lid.
II. Majitelé. Nejedná se o příliš početný druh, zato jsou jeho zástupci zpravidla velmi dobře viditelní - až nepřehlédnutelní. I zde nalezneme řadu různých typů - od těch, které mají k Brdům vysloveně kladný vztah až k těm, které jim doslova škodí. Typickým znakem Majitelů je ovšem právě jejich rádobyvlastnický přístup a chování, jakoby jim Brdy patřily. Zástupci tohoto druhu se většinou rekrutují z řad příslušníků AČR, ze zaměstnanců podniku VLS, z bývalých důstojníků a poddůstojníků ČSLA (furťáků), kádrů bývalé KSČ (resp. současné KSČM) a z prostředí bývalé i současné politické reprezentace ČR a zejména ministerstva obrany ČR..
Můžeme i tady rozlišit několik typů tohoto druhu.
a) Brďas brdomilný. Jedná se o typ vcelku sympatický, který je zatím i relativně hojně rozšířen. Vyznačuje se pozitivním vztahem k Brdům a k armádě. Často může dojít k záměně s Brduchem vojenským, zvláště v případě formy Brďase brdomilného vojenského. U tohoto typu můžeme zpravidla pozorovat sklony k sentimentalitě, staromilectví (a také tendence k senilitě). Jedinci tohoto typu většinou rádi rozprávějí na téma minulosti, kterou si idealizují, rádi hovoří o své službě v armádě, zvláště pokud tam veleli aspoň dalším dvěma maníkům, mívají kladný vztah k alkoholu a panu Alzheimrovi (na něhož si ovšem většinou nemohou jmenovitě vzpomenout). Můžeme ovšem u nich registrovat i výrazné prvky rozumbradství, projevující se především tendencí kdekomu radit co a jak má dělat, k poučování a přesvědčením o vlastní neomylnosti. V podstatě se jedná o humorné figurky, dokreslující kolorit Brd. Jakkoli nelze přehlédnout jejich kladný vztah k přírodě, je zřejmá především jejich náklonnost k armádě, pořádkumilovnosti, drilu, disciplíně a buzeraci. Často se u nich setkáváme s kverulantstvím a tendencemi nadávat na poměry, s egocentrismem, projevujícím se sebelitováním, ale i sebeprosazováním. Přírodě ovšem neškodí, nezanechávají odpadky ani výraznější stopy své přítomnosti. Nejsou známy exempláře nedospělců tohoto typu, zaznamenáváme jejich stále sporadičtější výskyt a zdá se, že tento typ je silně ohrožený vyhynutím.Specifickou formou je
Brďas brdomilný vojenský. Je zastoupen především bývalými vojáky z povolání (tzv."gumami"). Projevuje se především jistou nepraktičností, poněkud omezeným rozhledem, neschopností uznat názor druhých, vyvolávající komunikační problémy a tendencí k adoraci minulosti. Brďas brdomilný vojenský rád vyhledává jedince svého typu, s oblibou hovoří o sociálních tématech a o nemocích, preferuje jednoduchý "lidový" humor a nevraživě vnímá současnost. Budoucnost pak již nahlíží docela v černých barvách. Je ale rád středem pozornosti a má tendence k bájnému lhaní. Pokud jde o jeho znalost Brd, pak ta se zpravidla omezuje výhradně na lokality jeho někdejšího působení. Oč častěji byl takový jedinec služebně přesouván do různých lokalit, o to je jeho znalost Brd větší. Tito jedinci velmi rádi přijímají případné pozvánky k "přednáškám" na téma minulosti, kde se ovšem poněkud utápějí v sentimentalitě a vlastních fantaziích. Nedoporučuje se jim bezmezně důvěřovat - hrozí, že osoba, která by jim uvěřila, by se mohla kupříkladu domnívat, že v Brdech je tajné podzemní spojení s Baltským mořem, kam v případě potřeby vypluje naše ponorková flotila. Skrývá-li Blaník středověké vojsko, pak v Brdech tiše pod zemí spí Rudá armáda, která nás v čase nejvyšší nouze znovu osvobodí.Podobná výše popsané, je též forma
Brďase brdomilného lesního. Jedná se zpravidla o bývalé příslušníky lesního personálu. Jejich znalost přírody Brd bývá poměrně značná, avšak často jim bohužel chybí základní vědomosti a mají tendence vytrhávat věci ze souvislostí. Intenzivněji oproti předchozí formě však lnou k Brdům, pokud však jde o případné vojenské reálie, jsou jejich fantazie ještě nejméně o řád vyšší, než bajky Brďase brdomilného vojenského.
b) Brďas vojenský. Jde o něco častější typ, reprezentovaný zpravidla příslušníky současné AČR, ale také policie a ústředních orgánů státní správy. Více, než jiné typy (s výjimkou Brďase lesního), vnímá Brdy jako svůj majetek. Protože však postoj těchto jedinců k majetku (včetně toho vlastního) bývá poněkud nezodpovědný, zpravidla se i k Brdům chovají podobně. Výskyt tohoto typu v Brdech je ovšem dosti sporadický. Většinou jsou tito jedinci soustředěni ve dvou až třech lokalitách (tam ovšem v hojném počtu), jinde je však nelze zastihnout. Pouze několikrát do roka mají období rojení, které je provázeno také velmi výraznými zvukovými efekty a projevuje se bohužel i devastací komunikací a terénu, občas i lokálními požáry. Rojení je zpravidla provázeno intenzivním používáním nejrůznějších technických prostředků, s nimiž však ne všichni jedinci tohoto typu dokáží správně manipulovat.
Rozeznáváme tři formy tohoto typu:
Brďas vojenský pravý. Na něj bezezbytku platí výše uvedená charakteristika. V podstatě se jedná o nejméně škodlivou formu, která nijak neobtěžuje své okolí a kromě období rojení ji v Brdech prakticky nezastihneme.Formu
Brďase vojenského policejního můžeme zastihnout v Brdech v subformách P a VP. Subforma P je zpravidla zdaleka viditelná, neb se pohybuje výhradně v osobních vozidlech, na nichž příslušné nápisy vyzývají občany, aby tyto jedince chránili a pomáhali jim. Tyto exempláře se pohybují nejméně ve dvojicích (zřídka ve větším počtu) a vynikají mimořádnou schopností buzerace. Jen ony jsou schopny uložit civilistům pokutu. Zpravidla jsou tito jedinci uniformovaní, ozbrojení a nebezpeční. Málokdy je potkáme jinde než na hlavních cestách a frekventovaných místech, nejčastěji pak v houbařské sezóně. V ostatních obdobích je jejich výskyt v Brdech velkou vzácností. Nedoporučuje se s nimi diskutovat, vhodnější je alespoň zdánlivě respektovat jejich pokyny, předstírat ochotu ke spolupráci a vyjadřovat jim úctu. Pak často vyvázne jimi napadená osoba bez úhony.
Subforma VP se vyskytuje především v období rojení, ale občas ji lze zastihnout i mimo toto období. I tato subforma se pohybuje výhradně ve vozidlech, nejčastěji barvy khaki a v terénním provedení - opět především na hlavních cestách. Zprávy o jejich výskytu v terénu jsou vysloveně ojedinělé a nepříliš důvěryhodné. Zástupci této subformy se vyznačují téměř absolutní neznalostí krajiny, často bloudí (a i proto preferují pohyb po hlavních komunikacích, který jim dává větší záruky, že se neztratí). Důvodem tohoto poněkud nepřesvědčivého chování je zřejmě fakt, že se jedná o nepůvodní, zavlečené exempláře, kteří dříve, než mají příležitost důvěrně poznat terén, jsou odveleni jinam a nahrazeni jinými nezkušenými jedinci. (I zde se ovšem můžeme setkat s čestnými výjimkami). Tito jedinci zpravidla nenavazují komunikaci (ostatně jejich úsilí je směřováno k formě Brďase vojenského pravého), omezují se na doporučení, aby jimi oslovený urychleně opustil nejkratší cestou území vojenského újezdu. (Nedoporučujeme se jich ptát na cestu. Po takové radě bychom mohli snadno zabloudit). V krajním případě mohou tito jedinci civilistu legitimovat a bylo dokonce zaznamenáno několik případů, že obzvláště vzpurní civilisté byli těmito jedinci odvlečeni do civilizace - k příslušnému útvaru PČR. I zástupci subformy VP jsou výhradně uniformovaní, ozbrojení, ale nejsou zpravidla nebezpeční.
Brďas vojenský nepravý. Jde o zvláštní formu, která se v Brdech vyskytuje velmi vzácně. Nepředstavuje pro lidi přímé ohrožení, je však poměrně značně škodlivá. Jedná se zpravidla o příslušníky vyššího velení armády, úředníky MO nebo MŽP a pracovníky AOPK. Tato forma nenapadá lidi, ale přírodu. Především pokud je reprezentovaná vysokými armádními důstojníky a úředníky MO má mimořádně atrofované majetnické pocity ve vztahu k Brdům a v případě vlastního ohrožení projevuje neobyčejnou zuřivost až dokonce pomstychtivost. Výjimku zde představuje pouze specifická subforma
Brďas vojenský nepravý - strážce, která lidi napadá, může i ověřovat jejich totožnost a v krajním případě i ukládat pokuty, na druhou stranu však neškodí přírodě a je brdomilná. Z Brd je znám výskyt několika kusů tohoto exempláře, který ovšem může využívat svých schopností jen na územích částečně nebo zcela zpřístupněných veřejnosti. Těchto několik jedinců však zpravidla nešetří radami k urychlenému opuštění území.
b) Brďas lesní. Typ, s nímž se v Brdech můžeme setkat velmi často. Vyznačuje se extrémně vyvinutým pocitem, že Brdy jsou jeho vlastnictvím - a jako ke svému majetku, tak i k nim má většinou velmi kladný vztah. To však nevylučuje, že někdy přírodě vysloveně škodí (ne každý umí se svým majetkem řádně hospodařit). Nalezneme jej v několika formách, některé se vyznačují neobyčejnou agresivitou, jiné pak naopak naprostou lhostejností. Většinu jedinců tohoto typu tvoří lesní personál, nejčastěji zaměstnanci podniku VLS v trvalém nebo dočasném pracovním poměru, ale i bývalí pracovníci tohoto podniku a jejich rodinní příslušníci.
Brďas lesní pravý. Nejčastější forma, často viditelná. Někdy se pohybuje i v uniformě, častěji spíše neformálně oděn. Většinou má dobré znalosti přírody i terénu, kde se vyskytuje v každém ročním období, ve dne a občas i v noci. Někdy bývá i ozbrojen (nejčastěji puškou) a doprovázen šelmou psovitou. Má kladný vztah k lesu i k lesní zvěři a neváhá o obé pečovat (mnohdy i nad rámec pracovních povinností). Kdyby nebylo zhusta velmi nevraživého postoje Brďase lesního pravého k ostatním individuím, která se v Brdech vyskytují, mohli bychom tuto formu považovat za veskrze pozitivní. Zvláště je známá nechuť této formy k houbařům. Slabinou těchto jedinců bývá určitá odtrženost od reality, některé profesní bludy a již zmíněný mylný dojem, že les je jenom jejich. (Pozn.: Např. z východního úpatí Středních Brd jsou zaznamenány případy, kdy Brďas lesní pravý kladivem zatloukal klíč u závory, aby ji nemohli otevřít ani jiní majitelé klíčů. Podobně v době houbařské sezóny nechal na parkoviště navézt klády, aby znemožnil houbařům odstavení vozidla, jindy zase důkladně pokosil louku právě v době, kdy na ní houfně vyrostly hřiby atd.).
Brďas lesní zhoubný. Velmi nebezpečná forma, snad vůbec nejškodlivější. V lesích bývá jen minimálně k vidění, nejspíše jej můžeme zastihnout v kancelářích ekonomů, na různých manažerských postech a u příležitosti všemožných oslav, rautů, výlovů a stříleček. Přírodu vnímá jako prostředek své obživy a za tím účelem činí všemožné úkony jak maximalizovat okamžitý zisk z lesů, vod a strání i z jejich obyvatel. Zajišťuje harvestorovou těžbu, nestará se už o vlastní zpracování dřeva, nasazuje do nádrží ryby, které tam nepatří, aby je následně vylovil a prodal. Nechává budovat meliorace v rašeliništích a organizuje masakry zvěře. Je zásadním odpůrcem ochrany přírody a naopak nejbližším spojencem Brďase stříleče.
Brďas stříleč poplatkový. Další nebezpečná forma - a to jak pro přírodu, tak tu a tam i pro lidi. Jeho životním cílem je vyhubit všechno živé až do posledního mravence. Za tím účelem pálí po všem, co se hýbe a tu a tam si člověka splete s kancem. Velmi rád hovoří o věcech, o kterých nemá ani páru - především o lásce k přírodě. Přesunuje se zpravidla v terénním automobilu, někdy též na čtyřkolce, rád holduje alkoholu a lesnickým historkám. V Brdech se vyskytuje pravidelně, naštěstí však již méně často než dříve. I tak však dokáže způsobit obrovské škody. Oč více je oblíben Brďasem lesním zhoubným, o to méně Brďasem lesním pravým a už vůbec je nesnášen Brdomily.
Brďas lesní nepravý. Forma, která je v Brdech bohužel až příliš často k vidění. Bývá nejčastěji zastoupena zaměstnanci VLS, ale i dalších firem, podnikajících v lesním hospodářství. Tu a tam přírodě i pomáhají (v rámci svých pracovních povinností), třeba výsadbou stromků apod. Takovou činnost však vyvažují řáděním v harvestorech a vyvážecích soupravách a zanecháváním neuvěřitelného bordelu a odpadků všude, kde se objeví. Příroda je jim lhostejná - stejně, jako návštěvníci lesa. Na lidi zpravidla neútočí a jsou i velmi snadno identifikovatelní. Již z velké dálky jsou registrovatelní kakofónií všech možných motorů - od pil až po traktory, náklaďáky a harvestory. Poznáme je i podle nepříliš elegantního pracovního oděvu, bývají vybaveni i přilbami jasných barev. Poznáme snadno i místa, kde byli - podle pokácených stromů, hromad větví, pneumatik od náklaďáků a traktorů, PETflašek od levného alkoholu, lahví od piva, konzerv, plechovek od barvy a olejů a dalšího svinčíku. Jedná se tu o značně škodlivou formu, která však škodí jen proto, že musí - neb je to její práce. Tito jedinci by byli nepochybně raději, kdyby do lesa vůbec nemuseli a svoji pracovní dobu mohli trávit v pohostinském zařízení nižší cenové kategorie. U této formy se také až na nepatrné výjimky nesetkáváme s majetnickými instinkty ve vztahu k Brdům.
III. Uživatelé. Druh poměrně dosti rozšířený po celých Brdech, který se však nejčastěji vyskytuje v jejich okrajových lokalitách. Zastoupen je především jedinci, kteří obývají osady na okrajích lesů, ale nechybí mezi nimi ani přespolní. Tento druh se vyznačuje praktickým přístupem k lesům. Přírodu chápou jako prostředek k zabezpečení některých jejich potřeb, případně i jako místo, kde lze uložit nepotřebný materiál. Zpravidla nevynikají velkou znalostí Brd - s výjimkou lokalit, které z nějakých svých praktických důvodů sami pravidelně navštěvují. Takové lokality pak znají skutečně podrobně a udivují druhé i tajemnými jmény některých míst (např. Na Třetí, Na Páté atd.), kterými dokážou zmást i dobré znalce Brd. Dokonce i některé kopce jmenují jinak, než zní jejich oficiální jméno (třeba Bílé skále u Strašic říkají Bambule apod.). Zcela speciální sortou uživatelů jsou ovšem též někteří adrenalinoví sportovci. I tady pak rozeznáváme několik typů tohoto druhu:
a) Brdoun nejapný. Typ celkem častý. Nejčastěji se rekrutuje z místních obyvatel, případně z tzv. lufťáků (dočasných obyvatel chat a chalup). Nevyniká rozsáhlými znalostmi přírody ani Brd jako takových, ačkoli žije v jejich bezprostřední blízkosti a velmi často je navštěvuje. Přesto zde dokáže i zabloudit. Brdy využívá k příležitostnému sběru lesních plodin (hub, borůvek, brusinek) pro osobní spotřebu, případně též k odběru dřeva na otop. Až na výjimky nekoná v Brdech poznávací výlety. Zpravidla se dobře zná s lesním personálem a nebývá ani vybaven speciální propustkou na vstup do vojenského prostoru, neb ji považuje za zbytečnost. Bývá přesvědčen o tom, jaké dobrodiní přinesla armáda Brdům a svinčík v lesích připisuje turistům. Byl by téměř neškodný, kdyby právě on se na zmíněném svinčíku významně nepodílel. Jedinci tohoto typu totiž žijí v jakési setrvačnosti, podle níž se přeci vždycky do lesa odkládaly věci nepotřebné a zbytečné - a že je to naprosto normální. Proto i oni příspívají pravidelně svou troškou do mlýna - tu stavebním materiálem, tu vyřazenou lednicí, rádiem, kočárkem nebo jinou veteší. Není proti nim téměř obrany - sousedi je neprásknou, protože to dělají také, starosta (pokud se na svinčíku osobně též nepodílí) taky ne, protože chce, aby ho znovu zvolili. K tomuto typu lze přiřadit jinak dosti cizorodý element - a to uživatele omamných látek. Ti jsou naopak pravidelně pouze přespolní a les využívají jako skládku obalů zpracovaných léčiv (aby neuvěřitelným množstvím spotřebovaného materiálu nebudili pozornost ve svém okolí).
b) Brdoun hrabavý. V některých obcích na okraji Brd velmi rozšířený typ, doplňovaný však i jedinci ze vzdálenějších míst. Vyskytuje se výhradně ve vegetačním období (zejména od července do září) a nejčastěji jej můžeme zastihnout na dopadových plochách, ale i jinde - vždy tam, kde se nalézají rozsáhlé borůvkové nebo brusinkové plantáže. Snadno jej identifikujeme podle spousty kbelíků všech možných velikostí, silně nahrbeného postoje a hřebenové výzbroje. Bere útokem úrodu borůvek a brusinek, které následně zpeněžuje na různých trzích. Je diskutabilní, zda ničí přírodu samotným sběrem (někteří odborníci se domnívají, že ano), protože kupříkladu dělostřelecká palba a letecké bombardování sklízí borůvky a brusiny ještě razantnějším způsobem než hřebeny a přesto se těmto rostlinám na dopadových plochách náramně daří. Mohli bychom snad tento typ považovat za téměř neškodný, kdyby nebylo té okolnosti, že sběr je činnost časově značně náročná (zvlášť, má-li přinést významný finanční efekt) a je nutno se vybavit také zásobami jídla a pití. Obaly od něho je patrně již neúnosné vláčet sebou zpět do civilizace (když máme plné ruce kýblů) a tak je Brdoun hrabavý ponechává na místě v porostu, kde řádil. (Pozn.: Tento typ se mimořádně často kříží s Brdounem nejapným, někdy je obtížné je od sebe rozeznat. Z vlastní zkušenosti však víme, že i řada příslušníků
Brdouna hrabavého mutuje na Brdomily
).
c) Brdoun houbový. Velmi rozšířený a extrémně často mutující i křížící se typ. Nalezneme jej sice prakticky v každé roční době (snad jen s výjimkou vysoké sněhové pokrývky), ale masový výskyt je vázán především na období růstu hřibovitých hub. Škodlivost některých jedinců tohoto typu spočívá především v odhazování obalů od potravin a nápojů, rozkopávání neznámých druhů hub a vydávání pronikavých zvuků, zejména když se příslušníci tohoto typu svolávají k nalezištím nebo k odchodu z lesa. Subjektivně pak masový výskyt tohoto typu může na některé citlivé jedince působit stresujícím dojmem a vyvolávat těžké deprese. Jsou popsány i záchvaty zuřivosti jako alergická reakce buď na přemnoženého Brdouna houbového nebo na jeho výskyt na oblíbeném nalezišti.Nepříliš častý je výskyt formy
Brdouna houbového hrabavého, který se zabývá sběrem hub ze zištných pohnutek.
d) Brdoun adrenalinový. Jedná se o extrémní typ, který přírodu využívá jen jako prostředek k vyvolání opojného stavu, spojeného s mimořádným sportovním výkonem nebo tehdy, kdy jako člen skupiny podobně postižených jedinců vykonává činnosti hraničící se zdravým rozumem. Smyslem jednání těchto jedinců je buď již zmíněné navození opojného stavu, nebo zarputilá snaha na sebe nějak upozornit, případně kombinace obou prve zmíněných důvodů. Tito jedinci jsou zpravidla nápadní pouze svým jednáním, nikoli specifickou stavbou těla nebo fyziognomie. Podle jejich činnosti pak také rozlišujeme míru jejich škodlivosti od nulové až po vysokou.Zdá se, že v Brdech se častěji vyskytuje pouze forma
Brdouna adrenalinového kolistického. Není (alespoň prozatím) příliš rozšířená a od Poutníka kolisty ji odlišuje pouze způsob využívání dopravního prostředku, zjevná nerozumnost vykonávané činnosti, bezohlednost k přírodě a z toho plynoucí škodlivost. Tito jedinci se zpravidla vyhýbají normálním cestám a preferují jízdu v extrémně obtížném terénu za jakéhokoli počasí. V zimním období rozjíždějí lyžařské stopy a bezohlednou a krkolomnou jízdou ohrožují mírumilovné návštěvníky Brd.Neškodná forma
Brdouna adrenalinového lezce je zaznamenávána pouze velmi sporadicky z oblasti Kloboučku a častěji Jindřichovy skály.
(Pozn.: Výskyt jinde vcelku hojného Adrenalinového padavce nebyl v Brdech doposud zaznamenán.)
IV. Motomaniaci . Velmi nebezpečný a agresivní druh. Vyznačuje se tím, že místo mozku má volant (nebo řídítka). Absence mozku pak přirozeně přináší neobyčejnou tupost těchto jedinců, lhostejnost k přírodě, citovou plochost, krajní jednoduchost verbální komunikace a fetišismus. Příslušníci tohoto druhu jednají především na základě instinktů, jsou zpravidla velmi agresivní a nabubřelí. Dají se zde najít určité styčné znaky se škodlivými formami Brdouna adrenalinového, ale též s Brďasem lesním zhoubným a s Brďasem střílečem poplatkovým a do jisté míry i s Brdounem nejapným. I z těchto důvodů jsou Motomaniaci popsáni jako samostatný a velmi specifický druh. Také zde rozlišujeme několik typů:a)
Prduch nápadný. Tento typ si snad ani nezaslouží zařazení do druhu Motomaniaků. Především je tomu tak proto, že na rozdíl od ostatních typů má vyvinutý mozek, často i velmi kladný vztah k přírodě a jeho škodlivost je významně nižší, než ostatních Motomaniaků. Vyznačuje se tím, že využívá svého vozidla k výjezdům do přírody natolik, že nerespektuje zákazové značky a při cestě do lesa se snaží zajet co nejdál to jen jde. V samotné přírodě se však již většinou pohybuje po vlastních končetinách a nerozeznáme jej od jiných zde popisovaných tvorů. Prduch nápadný však bývá častým cílem útoků zejména ze strany Brďase vojenského policejního, ale též Brďase vojenského nepravého-strážce a Brďase lesního. Taktéž je jeho přítomnost nelibě vnímána i Brdomily.
Prduch nápadný se však mnohdy chová v samotné přírodě vcelku ohleduplně, nesnaží se ji poškozovat ani v ní nezanechává odpadky. Bohužel u tohoto typu existuje příliš mnoho výjimek, než abychom mohli ohleduplnost označit za jeho charakteristickou vlastnost.
b) Prdoun terénní. Tady už jsou naplněny všechny rozpoznávací znaky Motomaniaků. Prdouna terénního snadno rozeznáme podle toho, že se pohybuje i v terénu a mimo cesty pomocí svého motorového vozidla a tento svůj fetiš je ochoten opustit jen v případě krajní nouze a maximálně jen na několik kroků. Vyžívá se právě v ježdění co nejméně způsobilým terénem a zřejmě si tím snaží dokazovat svoji výjimečnost a schopnosti. Rozeznáváme tři formy:
Prdoun terénní dvoukolý.
Je typický tím, že se v terénu pohybuje na motocyklu. Jeho přirozená omezenost mu brání, aby nahlédl nesmyslnost svého jednání i přes četná zranění a pády, které při této činnosti utrží.
Prdoun terénní automobilní. V přírodě se pohybuje v automobilu, zpravidla s terénní úpravou. Velmi jej těší lámat při jízdě malé stromky a projíždět hluboké bahnité úvozy, přejíždět potoky a vůbec činit co největší škody.
Prdoun terénní čtyřkolý. V terénu se pohybuje na motorové čtyřkolce, na níž často chybí registrační číslo nebo je zamaskováno. I on, podobně jako předchozí formy, se snaží způsobit maximální možné škody, domnívaje se, že je to statečné a obdivuhodné počínání.
c) Prďas vojenský. Jde o samostatný typ, jehož činnost je dána služební povinností a částečně i osobní zálibou. V terénu se zpravidla pohybuje s vojenskou kolovou nebo pásovou technikou. V Brdech se v posledních letech vyskytuje už jen velmi zřídka.

Na závěr bych rád vyzval laskavé čtenáře, aby mne upozornili na výskyt dalších individuí v Brdech, která jsem zde nepopsal, abych mohl jejich typologii obohatit. Děkuji.

O vodních nádržích

8. února 2011 v 10:23 | Pavel Čámský |  Zajímavá místa
O vodních nádržích

   Velmi rád bych v tomto článku vyjmenoval všechny vodní nádrže ve Středních Brdech, včetně těch nejmenších, ale bohužel, obávám se, že o některých asi ještě nevím. Přesto věřím, že zde dokážeme připomenout jejich naprostou většinu. Není mi známo, že by se zde vyskytovaly přirozené vodní nádrže (jezera a jezírka), když pominu celkem nepatrné, a mnohdy i pouze občasné vodní plochy, vznikající v mokřadech - především na Padrti, v oblasti Toku,
Jordánu a Jinecké Baštiny.
Celou oblast Středních Brd rozdělím podle povodí jednotlivých řek, které z tohoto území odvádějí vodu - tedy do povodí Litavky, Klabavy, Vlčavy a Úslavy.
Povodí Úslavy: Tady je situace nejjednodušší. Úslava odvodňuje jen nepatrnou část Středních Brd. Jejich nejzazším jihozápadním cípem tečou pouze potoky Kornatický, Bojovka a Bílý potok, které náleží k řece Úslavě. Pokud je mi známo, pak v oblasti Středních Brd neleží na těchto vodotečích žádná nádrž nebo rybník. Snad by bylo možno uvést pouze nádrž v Míšově na Bílém potoce, která slouží i jako koupaliště. Avšak i ta leží už (i když jen těsně) mimo popisované území.
Povodí Vlčavy (Skalice):
Stejně jednoduchou práci mám i s povodím řeky Skalice (od Rožmitálu po Březnici také nazývanou Vlčava). K ní náleží ve Středních Brdech jen několik potoků - Bukovský, Nový a Hoděmyšlský potok. V povodí Vlčavy v samotném popisovaném území se zřejmě vyskytuje pouze jediná vodní plocha, a to nevelká požární nádrž v obci Nepomuk, jinak jsou další nádrže již dále v Rožmitálské kotlině. Tady bychom
našli hned několik rybníků. (Známý je např. Sobenský rybník mezi Bukovou a Zalány s rekreačním zařízením, největší je pak asi Velký hoděmyšlský rybník. I ty jsou už ale mimo oblast, které se zde věnuji).
Největší část Středních Brd odvodňují dvě řeky - Litavka a Klabava. Jejich povodí se nyní budu věnovat.
Povodí Litavky: Řeka Litavka odvodňuje zhruba polovinu území - a to jeho severní a východní část. Tady již v samotných Středních Brdech nalezneme významné vodní nádrže, ale i drobné rybníčky a miniaturní nádržky, ba dokonce snad i několik zcela přirozených vodních ploch - tedy spíše tůněk.
Těmi největšími vodními plochami v povodí Litavky na území Středních Brd jsou vodní nádrže Záskalská, Pilská, Lázská a Octárna (Obecnice).
Nádrž Záskalská leží na Červeném potoce již mimo území VVP Brdy, pod Jedovou horou (536m) mezi obcemi Neřežín, Chaloupky a Mrtník v nadm.výšce 450m. Hráz je vysoká 16m a na ploše 13,2 ha zadržuje
741.000m3 vody. Jako jedinou v Brdech ji lze využívat k rekreaci a koupání.
Pilská nádrž zaujímá plochu 22,5 ha a v současné době zadržuje cca 1.870.000 m3 vody za 19m vysokou hrází. Je vodárensky využívána jako jeden z hlavních zdrojů pitné vody pro Příbram a její okolí. Nelze ji tedy využívat ani k rekreaci, ani k rybaření. Byla vybudována na Pilském potoce ve výšce 672m v letech 1849 - 1853. Hned v roce 1854 však po dlouhodobých deštích došlo k jejímu protržení a při následné povodni pak v blízkém Bohutíně zahynuly dvě osoby. Nádrž svým vzhledem a polohou uprostřed lesů připomíná šumavská jezera. Nalezneme ji v údolí, obklopeném vrchy Závirka (719m), Brdce (839m), Bohutínský vrch (843m) a Malá Ohrádka (735m) v masívu Třemošné.
Jejím blízkým sousedem je Lázská nádrž.
Ta byla vybudována v letech 1818-1822 na horním toku Litavky v nadm. výšce 643m. Téměř 16m vysoká hráz zadržuje 958.000 m3 vody na ploše 17,4 ha. V současnosti je také využívána jako rezervoár pitné vody pro příbramskou aglomeraci. Kouzelně umístěná nádrž se nachází pod vrchy Bílá skála (721m), Hradiště (840m), Brdce (839m), Závirka a Žernovák (673m).
Pilská i Lázská nádrž byly původně určeny jako zásobárny vody pro příbramské doly a hutě. Od Pilské nádrže byl veden umělý kanál k nádrži Lázské a odtud velkým obloukem přes Bohutín až na příbramské Březové Hory. Kanál, dlouhý 17,5 km, známý také jako "Struhy", je mimořádným technickým dílem, zasluhujícím si ochrany, avšak bohužel v současné době je jeho velká část již zcela zdevastována a v terénu již téměř neznatelná.
Poslední velkou vodní nádrží v povodí Litavky ve Středních Brdech je nádrž Obecnice, také zvaná Octárna. Byla rekonstruována v letech 1962 -1964 na místě původního rybníka Octárna (v minulosti se nedaleko odtud vyráběl ocet). Hráz je vysoká 14m, zadržuje 711.000 m3 vody na ploše 19 ha. Nádrž je vybudována ve výšce 566m na Obecnickém (také Čepkovském) potoce ve východních svazích nejvyšší brdské hory Tok (865m). Nádrž je určena jako zásobárna pitné vody pro Příbram. I její poloha v lesích jí dodává nemalý půvab.
V povodí Litavky najdeme ve Středních Brdech ještě pět významnějších nádrží, které jsou většinou vyznačeny i na mapách.
Na Červeném potoce byla vybudována ve výšce cca 525m velmi půvabná Nádržka Pod Valdekem. Na jejím břehu stojí chata (nepřístupná) a nad hrází se zdvíhá vrch Krkavčina (614m) skrývající v hustém lese řadu skalisek.
Na Pstruhovém potoce, stékajícím z Jinecké Baštiny přes Ohrazenice do Jinec, najdeme hned tři nádrže. Nádrž Jince (také Velcí) v 550m, která slouží jako zásobárna pitné vody pro Jince a vojenskou základnu ve Velcí, o něco níže, v 500m vybudovanou menší nádrž Velcí II, která je téměř z poloviny zarostlá a konečně Mlýnský rybník, již v katastru bývalé obce Velcí pod svahy vrchu Vystrkov (541m).
Poslední významnější nádrž leží na Obecnickém potoce. Nemá zřejmě oficiální jméno, často tak bývá nazývána jen jako Nádržka na Obecnickém potoce. Je umístěna ve výšce cca 710m hned vedle cesty Aliance pod vrchem Kalich (756m).
Možná, že však nejromantičtěji působí maličké tůně a rybníčky, utopené v lesích nebo se blýskající na mýtinách a loukách. Takových bychom v povodí Litavky ve Středních Brdech nalezli nejméně sedm.
Hned na samotném okraji Pilské nádrže najdeme částečně přirozené, rašelinné Jezírko u Pilské, skryté v rokli severně od zátoky nedaleko hráze nádrže. Kromě hub bychom v jeho blízkosti nalezli i vzácnou plavuň pučivou a plavuň vidlačku. Na Skelné Huti najdeme nedaleko studánky v ohybu silnice v 710m rybníček. A hned nedaleko odtud na hřebeni Závirky pak jezírko U poustevníka. To bychom však už museli v hustém lese pečlivě hledat.
Několik takových malých vodních nádrží najdeme i v oblasti Toku a Jordánu. Pod vrchem Houpák (794m) byla vybudována na Mourovém potoce v 690m betonová tzv. Parmova nádržka. V jihovýchodním cípu dopadové plochy, nad tzv. Roklí, leží v prameništi bezejmenného potoka (kolega R.Poustka z brdy.org. jej nazval Tetřívčí potok) ve výšce cca 810m tzv. Jezírko pod Tokem. Stává se ovšem, že za dlouhotrvajícího sucha toto jezírko téměř vysychá. Jak na vrcholovém plató Toku, tak i v jeho východních svazích bychom nalezli ještě několik více-či méně stálých, ale pravidelně se vyskytujících vodních ploch - ve sníženinách a mokřadech. Některé vznikly uměle - v kráterech po granátech a raketách, jiné jsou původu přirozeného. Podobně je tomu i na Jordánské dopadovce a na Jinecké Baštině.
Na potůčku, klesajícím z Jinecké Baštiny k Červenému potoku se údajně také nachází malý rybníček.
A konečně do popisované oblasti náleží i požární nádrž, využívaná i jako koupaliště na horním konci obce Bohutín, hned u parkoviště u lesa.

Povodí Klabavy:
Řeka Klabava vzniká až před městem Rokycany, kde se do Padrťského potoka vlévá Holoubkovský potok. Vodní nádrže, které ve Středních Brdech spadají do povodí Klabavy, tak jsou v podstatě výhradně v povodí Padrťského potoka a jeho největšího přítoku, Třítrubeckého potoka.
Jako velké můžeme označit dvě
- a s trochou dobré vůle snad i tři vodní nádrže. Co do plochy je daleko největší vodní nádrží v celých Brdech známý Hořejší padrťský rybník. Zaujímá rozlohu 115 ha a je částečně určen i vodárenskému využití. Proto je zde také zakázáno koupání. VLS však v tomto rybníku zintenzivňují chov ryb a může se tak zdát sporným, zda ještě by přicházelo v úvahu využití jeho vody jako pitné. Poloha rybníka od východu, jihu i západu sevřeném lesy a k severu otevřená k Dolejšímu rybníku a Padrťským pláním je opravdu z estetického pohledu mimořádná a není divu, že rybník je velmi navštěvovaným místem. Byl spolu s Dolejším rybníkem založen v 16.století Floriánem Gryspekem z Gryspachu pro potřeby železných hutí a hamrů, vyrůstajících na Padrťském potoce.
Menší Dolejší padrťský rybník, má rozlohu 65 ha a zčásti je zarostlý rákosem. Působí ovšem romantičtěji než Hořejší rybník, na který přímo pod jeho hrází navazuje. Nemám bohužel k disposici údaje o množství vody, které oba rybníky zadržují, avšak vzhledem k tomu, že jsou oba poměrně mělké, nebude se zřejmě jednat o nijak vysoká čísla.
K větším vodním plochám v povodí Klabavy ve Středních Brdech bychom snad mohli ještě přiřadit i Tisý rybník na stejnojmenném potoce, který leží v 514m mezi Strašicemi a obcí Těně. K oběma prve zmíněným obrům má však už velmi daleko a spíše by náležel do kategorie středně velkých nádrží.
Právě těch bychom v povodí Klabavy v námi popisované oblasti nalezli devět.
Asi největšími z nich jsou tři další rybníky, vybudované na Padrťských pláních podle toku potoka. I ony velmi přirozeně zapadají do krajiny a umocňují její malebnost. Nacházely se na území bývalé obce Padrť, která byla v r.1952 vystěhována a následně srovnána se zemí.
Zajímavé je nedaleko odtud jezírko v bývalém lomu pod Palcířem. Je velmi mělké a často v sušších obdobích téměř vysychá. Jezírko nemá odtok a voda z něho by však teoreticky mohla posilovat nedaleký Skořický potok.
O vodu ale nemá určitě nouzi Větší kolvínský rybník, půvabně zasazený do úvalu (asi) bezejmenného přítoku Skořického potoka nedaleko kolvínské vojenské střelnice.
Velmi krásné jsou i tři lesní rybníčky, vybudované pod sebou na Zlatém potoce, patrně v souvislosti s hospodářstvím bývalého benediktínského kláštera na Teslínech. Především nejnižší z nich s malým ostrůvkem uprostřed, asi okouzlí každého.
Mně se ale asi nejvíc líbí nádržka na Boru. Je umístěna v romantické poloze ve výšce cca 740m v dolním cípu luk, obklopujících lokalitu někdejší Borské myslivny. Je jednou ze zdrojnic Třítrubeckého potoka a je dobře vidět ze silničky, vedoucí od Pilské nádrže přes Tři trubky do Strašic.
Malých vodních nádrží je v povodí Klabavy ve Středních Brdech nejméně pět. Nemohu zapomenout na rybníček u bývalé hájovny Carvánka na Toku. Svojí nadmořskou výškou 850m je zřejmě nejvýše položenou trvalou vodní nádrží nejen v Brdech, ale v celé České kotlině. Protože odtok z tohoto rybníčku už náleží do potoka Reserva, nezbývá, než tuto nádrž přiřadit k povodí Klabavy. Nedaleko odtud, již v lesním porostu bychom našli ještě dvě, tentokrát dokonce přirozené vodní plochy (jedna z nich leží dokonce výš, než samotný rybníček), vyplňující terénní sníženiny na vrcholové plošině Toku. Jakkoli se vyskytují pravidelně, stává se, že v suchých obdobích téměř vysychají.
Měl bych se zmínit i o téměř zarostlém, ale romantickém Menším kolvínském rybníku, ležícím jen několik metrů pod Větším, o kterém jsem se zde již zmiňoval.
Možná že největší z těchto malých vodních nádrží je asi rybníček nedaleko lovecké boudy Václavka pod Jahodovou horou (726m).
Z umělých nádrží na Padrti bychom neměli vynechat ani zarostlý rybníček v místech bývalé Zadní Záběhlé - hned u silnice, obklopený zplanělými ovocnými stromy.
Poslední z malých umělých nádrží, o kterých vím, je náhon k bývalé malé vodní elektrárně na Třítrubeckém potoce, hned naproti loveckému zámečku. Při oblevě na počátku ledna letošního roku dostal opravdu zabrat, ale zatěžkávací zkoušku přestál.
Především na Padrti, v plochém okolí Dolejšího rybníka, ale i v litorálu Hořejšího bychom nalezli řadu přirozených vodních ploch, vzniklých v mokřadech a močálech. Většinou se jedná o trvalé "nádrže", tůně a jezírka, z nichž některé jsou značných rozměrů. Například lze uvést trvalé tůně v mokřadech hned vedle silnice, spojující Dolejší a Hořejší rybník.
Obávám se, že jsem nejspíš ještě zapomněl na některé další vodní nádrže ve Středních Brdech, o některých patrně ani vůbec nevím. Budu velmi rád, když ti, kteří o nich vědí, se o tuto znalost s námi podělí.
Vodní nádrž Láz


Vetší rybník pod Kolvínem

Bor v zimě

Rybnicek u Teslín

Rybnicek u Carvánky

...

Pod Valdekem

Pilská nádrž 3

Nadrzka na skelné Huti

nadrzka

Na Padrti 2

Malý rybník pod kolvínem

Mokrady na Padrťi

Lázská nádrž

Jezirko u pilské

Dolejší padrtský rybník

Jaro na Octarne

Jezirko pod Palciřem

Borská nádrž
Voda

Klenoty Brdského lesa III - Teslínský klášter

7. února 2011 v 10:05 | Karel Hutr |  Články z novin a jiných médií
Klenoty brdského lesa III - Teslínský klášter
Brdy/ Při dalším toulání po Brdech se znovu vrátíme k osadě Teslíny. Porozhlédneme se nedaleko od Teslín po západním břehu Hořejšího padrťského rybníka a projdeme se táhlou strání stoupající z údolí prameniště Zlatého potoka vzhůru k nenápadné, ale podlouhlé vyvýšenině v nitru brdského lesa. Tady v raném středověku vznikla původní osada Teslín, poté, co tu uprostřed bažin a tehdy neprostupných lesů, vyrostl klášter. U osady byly rozsáhlé louky, které dávno pohltil les. Vznikly tady tři menší lesní rybníky. První z nich byl v roce 1993 obnoven a nad ním je znovu vybudován i druhý z nich. Nádrže jsou na jaře plné čolků a skokanů.
Autor: Karel Hutr
Upozornění redakce: Vojenský újezd Brdy je částečně zpřístupněn o víkendech a státních svátcích. Ostatní území, kromě cílových ploch, jsou přístupná pouze na základě povolení vydaného újezdním úřadem v Jincích.
Nejstarší zachovalý dokument o proboštství a osadě Teslín pochází z roku 1353. Z chrámu svatého Jana Křtitele zbyly dnes již sotva znatelné základy, které pozvolna a po staletí pohlcuje okolní les a neúprosně nahlodává zub času. Místo je pod názvem U kostelíka zakresleno v mnoha mapách na internetu, tudíž není těžké si ho najít a zorientovat se v lokalitě mezi západním až jihozápadním břehem Hořejšího padrťského rybníka a současnou osadou Teslíny při silnici I/19.
Poutník, který by přišel zbytky kláštera hledat a ví, přibližně kde, ten ho najde. Člověk neznalý existence svatyně místo mine, bez toho, aniž by si uvědomil, že kráčí místem, kde se před staletími odehrával kus historie zdejšího kraje. Popravdě řečeno to ale platilo ještě před pár lety - někdo totiž místo, kde se nachází zbytky kláštera, označil cedulkou při cestě a tak poutníci, kteří se sem od té doby vydali, mají hledání jednoduché. Když jsem místo hledal poprvé před lety, bylo to vskutku dobrodružství a dokonce jsem svatyni, jak jsem později zjistil, i několikrát minul.

Pod letitými buky tu lze ještě nyní dobře rozpoznat základy stavby. Chrámovou loď svatyně ještě teď naznačují patrné vyvýšeniny v terénu porostlém statnými buky a smrky. Najdeme tu kameny, které pocházejí ze stavby, a z nichž někdo v jednom místě vyskládal kamenný kříž.
Teslínský klášter a poklidný život zdejších mnichů ukončila husitská revoluce. Podle některých pramenů se hovoří, že tomu bylo v zimě roku 1421, kdy tudy Jan Žižka se svým vojskem táhnul z Tábora na západní Čechy.
Historie zdejšího místa je, jak víme, pohnutá a budoucnost je už po téměř dva roky znovu zahalena rouškou tajemství. O místo v blízkosti kláštera se zajímají lidé až daleko za hranicemi našeho státu. Nedaleko místa U kostelíka se totiž nachází vrchol Břízkovec - veřejnosti spíše známý jako kóta 718,8. Místu v širším pojetí se také v minulosti říkalo Baštiny. Kvůli tomu, že byla kóta vybrána jako nejvhodnější lokalita pro případnou výstavbu amerického radaru jakožto součást systému americké národní protiraketové obrany, začala se tu psát novodobá historie. O Břízkovec je tak znovu po staletí velký zájem a o jeho budoucí hře na vskutku celosvětové scéně se vedou vzrušené debaty mezi politiky a potažmo i odpůrci či zastánci základny.
Samotnou kótu tvoří nevýrazný kopec, z něhož není žádný výhled. Zabraňují tomu vysoké smrky a buky. Vrchol označuje nivelační tyč a Greenpeace tam postavili dřevěný totem svobody. Lidé, kteří za nimi přicházeli, vyskládali na nevýrazné skalce kamennou mohylu. V okolí také geologové a jiní odborníci provádí vrty za účelem zkoumání geologických či hydrologických podmínek už asi po dva roky.

Kótu 718 obsadili aktivisté Greenpeace 28. dubna 2008 a později ji vyhlásili za nezávislý stát Peaceland. Do té doby tu měli celkem poklidný život. Ale týden po vyhlášení státu přišel vojenský zásah, který jejich působení přesně po šesti týdnech radikálně ukončil.
Když jsem vrchol Břízkovce objevil, netušil jsem, že bude zajímat ještě někoho dalšího. Nebylo to tak dávno, co jsem poprvé brouzdal lesy i dále od kostelíku, protože zdejší porosty a příroda mě uchvátili a místo jsem si oblíbil. Navštívil jsem ho několikrát, než ministerstvo obrany oznámilo, jaké s ním má úmysly. Kolem kostelíka jsem rád fotil nádherně urostlé buky a vracel jsem se tam v časném jaru nebo na podzim, kdy les zářil všemi barevnými odstíny.

Východním směrem odsud se v úpatí vyvýšeniny rozprostírá bukový les, obklopený porosty starých smrčin s mozaikou mýtin. Tady začala svoji "kariéru" známá černá čápice Kristýna. Ten strom, kde hnízdila slavná Kristýna, tam stojí dodnes. Nedaleko odsud, jak se říká, co by kamenem dohodil, si našel svůj domov první pár orlů mořských, kteří se tu od té doby zabydleli.

Teslíny vstupní brána do Brd

7. února 2011 v 9:32 | Karel Hutr |  Články z novin a jiných médií
Teslíny - vstupní brána do brdského lesa
Naší první výpravu zahájíme v místě, kterým turisté vstupují do nitra brdských lesů. Je jedno, zda do středních či jižních Brd. Ono místo objevili už před lety běžkaři a poslední roky cyklisté či houbaři ze širokého okolí. Tím místem je osada Teslíny.
Jihozápadní výběžek Brd pomyslně odděluje od těch centrálních "plzeňská" silnice I/19.
Při ní se rozkládá malá osada Teslíny. Záznamy o jejím vzniku sahají hluboko do historie českého státu. Teslíny leží v kraji zapomenutém, a nebýt tady ona silnice, dávaly by tu vpravdě lišky dobrou noc.
Každý víkend podél lesní cesty, která se noří do lesů, parkuje spousta aut a lidé se odsud vypravují do brdských lesů. Oproti například Šumavě ale chybí informační tabule v místech, kudy lidé přicházejí do Brd. Výjimkou jsou začátky turistických stezek ve Vojenském újezdu Brdy, kde jsou instalovány informační tabule s mapkami. Lidé, kteří se do Brd vracejí, si ale vstupní brány do lesů našli sami. Takovým místem je již výše jmenovaná osada Teslíny, o kousek dále při silnici I/19 je to obec Míšov, a pak prakticky všechny obce lemující Brdy.

Výlet zahájený v Teslínech může začít poznáváním přírodních zajímavostí po pár krocích. Když se rozhodneme navštívit jižní Brdy, tak už za samou hranicí lesa zaujme všímavého poutníka, který nepřišel jen polykat kilometry zbytek bučiny s krásně rostlými exempláři. Za nimi pak najdeme takzvaný košatý teslínský buk. Jeho stáří se odhaduje na minimálně 300 let s úctyhodným obvodem kmene přes 600 centimetrů. Jeho výška je 31 metrů a šířka 14. To už ale zřejmě nebude platit, protože buk přišel letos v létě nebo na podzim při silném větru už o druhý boční kmen. První kmen byl sražen před roky bleskem. Strom je to úžasný - svým stářím, mohutností, ale bohužel se zdá, že jeho dny jsou sečteny. Podle lesníků by mu nepomohlo ani odborné ošetření, protože buk je napaden mnoha druhy hub, které jeho tělo pomalu a jistě nahlodávají. Jeho zánik může tak přijít relativně za krátkou dobu, ale může to trvat ještě mnoho let, než ho stáří a podhoubí prorůstající jeho útrobami úplně skolí.S pojmem hraniční strom se setkáváme ve starých, ale i novějších mapách Brdy poměrně často. Hraniční stromy měly dříve význam v tom, že rozdělovaly lesní celky různých majitelů. Teslínský buk by mohl být jedním z posledních přežívajících hraničních stromů v Brdech. Vraťme se ale do samotné osady Teslíny, která leží v nadmořské výšce zhruba 705 metrů a je tak možná nejvýše osídleným místem ve středních Čechách. To poznáme v předjaří a na začátku zimy, kdy tady padá sníh a jinde ještě prší.
Osadu tvoří několik domů při silnici I/19. Zajímavou stavbou je myslivna naproti křižovatce, kde turisté parkují. Vznikla za arcibiskupa Salma v roce 1908 v tyrolském stylu a je z hrázděného zdiva. Za jménem Teslíny se pravděpodobně skrývá význam od tesání sekerou - tesliti nebo tesati. Název Teslín nebo Teslíny patřil v minulosti nedalekému místu, kde osídlení této oblasti vzniklo. Kdo kraj zná, ví, co mám na mysli. Ano, tím místem je lokalita zvaná U kostelíka, kde stával klášter. Ale o něm si povíme v dalším pokračování seriálu.
Porozhlédněme se ale ještě po okolí Teslín. Nedaleko košatého buku je při silnici louka a na ní polorozpadlý seník. O jeho záchranu se pokusilo Hornické muzeum Příbram, ale odborník usoudil, že stavba je v tak dezolátním stavu, že by se její záchrana v podobě rozebrání a sestavení ve skanzenu ve
Vysokém Chlumci, nevyplatila. Podnik Lesy České republiky roky nevyužívaný a chátrající seník nechá strhnout a v místě ponechá část základů s cedulí, která bude připomínat, že tu stodola stála.

Jak už jsem naznačil, je osada svojí nadmořskou výškou specifická. Pokud toužím na podzim po snímcích s typickou atmosférou, tedy s mlhami - jedu nejdříve na Teslíny, kde se blízká bučina a okolní lesy noří do husté mlhy. Když má padat první sníh, je nasnadě, že bude právě tady. Pokud přijde námraza, tak tady je teprve co obdivovat, pokud chceme zachytit třpytivou jinovatku na mohutných stromech. Život v takové osadě musel být zvláště v minulosti hodně drsný. Lidé museli čelit drsnému klimatu a naučit se žít uprostřed divočiny v hlubokých lesích.Bučina, které na okraji dominuje teslínský buk, je zajímavá i v časném jaru - je totiž plná jarních květin. Než listí buků uzavře přístup světla k zemi, najdeme pod korunami řadu druhů rostlin - mařinku vonnou, kyčelnici devítilistou, vraní oko čtyřlisté nebo prvosenku vyšší neboli petrklíč. Jsou tu i sněženky, ale lze se domnívat, že nejsou původní a pocházejí z blízkých zahrádek. Později na jaře tu můžeme obdivovat poměrně rozsáhlý porost česneku medvědího. Na květenu je i okolí osady oproti ostatním oblastem Brd také bohaté. To je vidět už z auta podél cesty. Příkopy jsou plné devětsilu bílého a v jednom místě roste i udatna lesní. Tu má dnes kdekdo na zahradě, protože svým mohutným vzrůstem je velice dekorativní květinou. Poblíž silnice ještě před osadou Teslíny je v lese také mnoho buků a pod nimi kvetou na sklonku zimy lýkovce jedovaté. Pestré jsou i okolní louky, co lemují osadu. Kromě dalších druhů tam roste dnes vzácná prha arnika.

Teslínský buk má šanci na přežití

7. února 2011 v 9:17 | Karel Hutr |  Články z novin a jiných médií
Teslínský buk má šanci na přežití

Rožmitál - Známý hraniční nebo také košatý buk v osadě Teslíny nedaleko Rožmitálu pod Třemšínem není třeba milovníkům Brd nebo brdské přírody připomínat. Patří mezi nejstarší a největší stromy v regionu, ale už při prvním pohledu na tento strom je i laikovi zcela jasné, že jeho dny mohou být už brzy sečteny.
Autor:
Karel Hutr
Tento významný a památný strom Příbramska totiž přišel o dva boční kmeny a je napaden různými dřevokaznými houbami.
Na sklonku loňského roku se ale majestátnímu stromu naskytla šance na přežití. Podbrdské ekocentrum Fabián pod vedením rožmitálského ochránce případy Lukáše Tůmy podalo projekt k Nadaci Partnerství s názvem Stromy pro zítřek a uspělo.
"Pokusili jsme se rozhodli přihlásit do projektu tento strom, protože má velkou historickou hodnotu a podařilo se. Dostali jsme zprávu o přijetí Teslínského buku mezi devatenáct významných stromů v České republice, což pro tento strom představuje jistou záchranu," řekl Deníku Lukáš Tůma.
Ekocentru se tak podařilo pět let práce, kdy se jeho dobrovolníci věnují mapování význačných stromů v regionu, završit úspěchem. "V nejbližší době se má ozvat dendrolog, který dostal na starosti odborné posouzení vybraných stromů a ty pak budou odborně ošetřeny. Jsme rádi, že to vyšlo, je to poslední, takzvaný hraniční strom v Čechách," vysvětlil Tůma.
"Na jaře vybrané stromy zdarma kompletně ošetří špičkoví odborníci. Stane se tak díky grantu Zdravé stromy pro zítřek, který uděluje Nadace Partnerství a Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu," řekla Ivana Adámková z Nadace Partnerství a dodala, že zdravotní řez by se měl u zdravých stromů provádět přibližně každých pět až šest let.
"U proschlých stromů je pak péče velmi individuální s ohledem na suché a prasklé větve, které by mohly ohrožovat bezpečnost lidí. Malé obce, školy nebo sdružení však na ošetření stromů nemají dostatečné množství financí. Zdravé stromy pro zítřek tak pro ně představují mnohdy jedinou možnost, jak pečovat o historicky i esteticky významné stromy. Velký zájem o ošetření potvrzuje také rok od roku se zvyšující počet žádostí," upřesnila Adámková.
Vybrané stromy ošetří kvalifikovaní pracovníci s certifikátem European Tree Worker (Evropský arborista), kteří prošli zkouškou prokazující úroveň jejich odborných znalostí.
Podle Světlany Vávrové ze Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu je právě certifikát vizitkou profesionála a může obcím, které nemají přehled o nabízených službách, posloužit jako vodítko. "Malé obce se mnohdy kvůli nedostatku peněz i informací uchylují k neodborným řezům. Takovéto zásahy však mohou strom nezvratně poškodit a v horších případech i zkrátit jeho život," říká Vávrová.
Stáří takzvaného košatého teslínského buku je odhadováno na minimálně 300 let s úctyhodným obvodem kmene 610 centimetrů.
Buk ale přišel před lety při silném větru už o druhý boční kmen.
První kmen byl sražen ještě předtím bleskem a rány se staly další vstupní branou pro mnohé dřevokazné houby. Je jisté, že když by strom nebyl ošetřen, za čas by rozrůstajícímu se podhoubí podlehl.
S pojmem hraniční strom se setkáváme ve starých, ale i novějších mapách Brd poměrně často. Význam hraničních stromů spočíval v rozdělování lesních celků různých majitelů.
Teslínský buk by mohl být jedním z posledních přežívajících hraničních stromů nejen v Brdech, ale i v celé republice, nebo i možná posledním z nich, jak je mnohde uváděno. Po ošetření buku by rožmitálští ochránci přírody chtěli u stromu instalovat tabuli, kde by se návštěvník dozvěděl něco z jeho historie.

Jindřichova skála

4. února 2011 v 19:36 | Pavel Čámský |  Zajímavá místa
Fotky jsou ode mně:-)

Jindřichova skála.

Velkolepý útes ve tvaru úzké podkovy se zvedá až 20m vysokými, strmými, někde až převislými stěnami z mohutného suťoviska v údolí Červeného potoka přímo proti zřícenině hradu Valdek. Je to zřejmě nejmohutnější skalní útvar ve Středních Brdech, oblíbený nejen turisty, ale i jako cvičný horolezecký terén. Cesta sem není značená, ale s pomocí mapy ji snadno najdete. Skála leží necelých 900m vzdušnou čarou od Malé Vísky
a pěšky po cestě to je nějakých 1300m jen s minimálním stoupáním. Nadmořská výška není nijak závratná, jen 570m, nad tokem Červeného potoka je to nějakých 70m. Jindřichovka leží v severovýchodní části širokého masívu vrchu Beran (684m), který ostatně také stojí za zhlédnutí.
Původně se skále říkalo Vísecká (podle nedaleké Malé Vísky), současné jméno jí dal podle jednoho ze členů panské rodiny Hanau, které zdejší lesy náležely, až někdy kolem roku 1910 jeden její zaměstnanec.
Skalní útvar byl vždy oblíbeným místem vycházek. Svědčí o tom i zábradlí z komárovské litiny, které zde bylo také někdy na počátku 20.stol. postaveno. Nedaleko nejvyššího bodu skály nás asi zaujme věkovitý dub, stojící přímo na hraně útesu.
Otevírají se tu velmi působivé výhledy do části údolí Červeného potoka od Jineckých Hřebenů (721m) přes Velký Jeskřipec (654m) až po působivý Beranec (662m), v jehož svazích spatříme romantické ruiny Valdeku.
Sluší se na tomto místě se krátce zmínit i o samotném Červeném potoce. Je to jedna z nejvýznamnějších vodotečí Brd. Pramení pod vrchem Houpák (794m) ve výšce 775m a po 18km, kdy protéká mj. Komárovem a Hořovicemi, se ve Zdicích vlévá do Litavky. Rozsáhlé povodí (224 km2) mu zajišťuje dostatek vody z řady přítoků, z nichž největší jsou Jalový potok v Komárově a Stroupinský potok těsně před Zdicemi.
Napájí řadu nádrží a rybníků. První z nich je půvabná a romantická nádrž Pod Valdekem a největší Záskalská nádrž u Neřežína. Potok je pověstný velmi proměnlivým vodním stavem a často na něm vznikají lokální povodně, o nichž by mohli mnohé vyprávět například obyvatelé Komárova.
A osm fotek od Pavla:
Udoli červeného potoka

Jindrichova Skala

Jindrichova skala

Jindrichova skala

Dub na Jindřichovce

Beranec z Malé Vísky



Beranec a Valdek z Jindřichovky

Jindřichovka
Jindřichova skála

Valdek

výhled ze skály

kamené moře
ze spoda