Březen 2011

Lavička z kazatelny opět funkční

29. března 2011 v 22:55 | Václav Knechtl |  Novinky
Někteří z vás si jistě pamatují na ten nádherný výhled z Kazatelny.Ať už sem přijdete přes den kdy je slunko vysoko nad obzorem a nebo až při měsíčním svitu, pokaždé toto místo poskytne nezapomenutelné zážitky a celou příbramskou kotlinu a její okolí máme jako na dlani.Dokážete si však představit toto místo bez lavičky? Bez možnosti odpočinutí, po namáhavém výstupu ať už z Orlova nebo od jinad? Někteří z vás asi ne. A přesto to bylo nějakou dobu realitou. Neznámí vandalové(tomu se ani jinak říct nedá) si na lavičce vybili asi svůj vztek a takto ta lavička dopadla po jejich řádění.

To ale nenechalo chladným velkého brdomila, nádražáka, a kamaráda v jedné osobě Jirku Stejskala,který se obětavě pustil do střádání plánu jak Lavičku opět obnovit. Potom co jsme spolu mluvili jsem se dohodli, že na tom společně zapracujem a posezení obnovíme. Jak jsme se dohodli, tak jsme také udělali. Netrvalo dlouho a Jirka měl torzo lavičky u sebe na zahradě a zatímco dával dohromady železnou konstrukci,(bylo to velmi složité skloubit rodinu, práci, které Jirka rozhodně neměl málo a svůj velký zájem Brdy.) Ale Jirka to zvládnul a já mezitím objednal u dalšího brdomila a místního truhláře Josefa Neliby 10 laťi a následně jsem je natřel.Dnes brzy ráno vzal Jirka auto a přijel si pro latě, naložil a přes den je na lavičku připevnil. Dnes v podvečerních hodinách mi poslal zprávu že lavička je připravena k odnosu zpět na své místo.
Takhle vypadá po rekonstrukci, porovnejte sami:-)

Velký dík Jirkovi za jeho obětavou práci, a šikovné ruce, které u každého taky nejsou samozřejmostí. Odvedl na tom obrovský kus práce a já jsem moc rád že jsem se svým málem mohl podílet na téhle akci.
Teď už jenom vynést lavičku nahoru, nafotit a znovu pokřtít, což pravděpodobně stihneme nejdéle příští týden.
Kdo by se chtěl zúčastnit křtu nové lavičky, může mi napsat na email a společně se dohodnem kdy přesně proběhne.
Chtěl bych jen dodat naše společné skromné přání ať lavička slouží k svému účelu a nedopadne jako ta původní.:-)

Střelby plánované na Duben 2011

28. března 2011 v 22:55 | Václav Knechtl |  Střelby
V měsici dubnu 2011 budou střelby na zařízeních SOVZ Brdy prováděny ve dnech :

1.4.2011

4.4. až 8.4.2011

11.4. až 16.4.2011

26.4. až 29.4.2011

Údolí Červeného potoka

28. března 2011 v 22:30 | Pavel Čámský |  Zajímavá místa
Údolí Červeného potoka.
Je to druhé nejdelší údolí ve Středních Brdech (po Údolí Litavky) a celkově páté nejdelší v celé Brdské vrchovině (po Údolí Litavky, Holoubkovského potoka, Bradavy a Skalice). Dlouhé je 11,5 km od soutoku s Jalovým potokem v Komárově (393m) po sedlo (748m) mezi Houpákem a Kalichem. (Oficiální prameny uvádějí, že samotný Červený potok je dlouhý celkem 18 km, my však za jeho údolí považujeme jen část od Komárova po závěr na hlavním hřebeni Středních Brd v již zmiňovaném sedle a dále v sedle U Křížku (675m).
Údolí je velmi malebné, z největší části zarostlé hlubokými lesy, ale má bohužel výraznou nevýhodu v tom, že jím prochází dosti frekventovaná (přestože režimní) komunikace mezi Obecnicí na Příbramsku a Zaječovem a Komárovem na Berounsku. Budoucnost se přitom zdá být ještě hrozivější - prý je "na spadnutí" plné otevření této silnice pro veřejnou dopravu /naštěstí jen pro vozidla do 3,5t/). Obávám se, že pokud bude opravdu zmíněné rozhodnutí realizováno, velmi to uškodí této části Brd.
Výhodou oproti řadě jiných údolí v Brdech je velký výběr výhledů. Ty začínají již ve spodní části údolí, která je téměř odlesněná. Z vesniček a osad, rozložených na bocích doliny, např. z Hvozdce, Ptákova, Chaloupek, Kocandy nebo od Malé Vísky, se nabízí spousta pohledů do nitra pohoří. Kouzelné výhledy pak nabízí hrad Valdek, Jindřichova skála a v omezené míře i Krkavčina. Pěkné pohledy do údolí jsou i z jeho závěru, z vrchu Houpák a z horní části dopadové plochy Brda. Díky průsekům můžeme do údolí nahlédnout dokonce i z jednoho místa na cestě Aliance.
I zde najdeme několik lokalit s výskytem pravděpodobně původních zamokřených smrčin v inverzních polohách. Celé údolí je rájem houbařů. Je ovšem i poměrně frekventované cyklisty a turisty - přesto, že jeho většina je oficiálně veřejnosti uzavřena.
Městečko Komárov je doloženo písemně z r.1263, osídlení zde však bylo již od 6.stol. Obyvatelstvo se záhy začalo věnovat průmyslu - nedaleká naleziště železné rudy vedla k budování vysokých pecí a zdejší železárna je zmiňována už v roce 1543. Vysoké pece zde pracovaly až do roku 1921 - a vyráběly známou komárovskou litinu. Ve zdejším zámku bylo otevřeno Muzeum železářství. Ostatně i název potoka je nejspíš odvozen od jeho místy "rezavé" až načervenalé barvy, kterou mu dodával právě vysoký obsah železa.
Když vyrazíme proti proudu Červeného potoka, hned za Komárovem se k nám zleva přimknou zalesněné srázy vrchu Chlum (541m). Projdeme kolem dvou rybníků - Červeného a Dráteníka a hned za ním vstoupíme do malebné osady Mrtník. Z ní bychom ostrým stoupáním po silničce zakrátko došli do vsi Hvozdec, rozložené těsně pod vrcholem Chlumu. Výhled z Hvozdce určitě stojí za tu štrapáci.
Budeme-li však dál pokračovat proti toku potoka, hned za Mrtníkem se těsně u cesty zvedá známá, přes 10m vysoká Mrtnická skála. Značky na ní ukazují, kam až vystoupila voda při povodních, kterými je Červený potok proslulý. (Tzv. tisíciletá voda zde byla na konci června r.1995).
A pak již dorazíme k přehradě Záskalská s 16m vysokou hrází, která zadržuje na 14,8ha vodní plochy až 750.000 m3 vody. Jako jediná ve Středních Brdech slouží tato nádrž i k rekreaci (koupání a rybaření). Nad nádrží se zvedá Jedová hora (537m), kde se dříve těžila železná ruda s vysokým obsahem rtuti, která byla zpracovávána v Komárově.
Silnička, po které jdeme, se začíná šplhat jižními svahy Jedové hory a brzy by nás dovedla do míst, kde stávala obec Hrachoviště. Ta byla v souvislosti s rozšířením vojenského újezdu v 50.letech minulého století vysídlena a domy rozbořeny. V současnosti je zde cvičiště vojenské autoškoly, kde se v periodických tůních nachází populace jedné z brdských rarit, listonoha letního, ale také zde můžeme potkat další vzácné živočichy, třeba kuňku žlutobřichou. Lokalita byla vyhlášena v soustavě Natura 2000 jako EVL.
My se však budeme držet břehu vodní nádrže a zakrátko dorazíme do vesničky Neřežín. Už od hráze nádrže nás vede žlutá tur.značka - a spolu s ní hned za Neřežínem vstoupíme do VVP Brdy. Vystoupáme až k parkovišti, kde vlevo za plotem uvidíme pěkně upravenou bývalou hájenku a za ní vojenské rekreační zařízení (někdejší vojenské lesnické učiliště a ještě před tím chata KČT). Na parkovišti je i odpočívka - a za ní se po pár metrech chůze zvedají působivé ruiny známého hradu Valdek. Ten byl založen někdy v první polovině 13.stol. a jeho nejznámějšími obyvateli byli pánové Zajícové z Valdeka z vlivného rodu Buziců. Zdá se, že po delší době se konečně rozbíhají práce na zachování této významné a krásné památky. Hrad Valdek se zvedá ve výšce 560m nad rozsáhlým kamenným mořem, klesajícím k Červenému potoku, který zde teče o 60m níže. Z hradu i z horní části kamenného moře se otvírají nádherné výhledy do údolí a především na jeho protější stranu na vrch Beran (684m) a na známou Jindřichovu skálu v jeho svazích. O té se zmiňujeme v jiném článku. Valdek sám stojí na ostrohu, vybíhajícím z kopce Beranec (662m). Na něm, podobně jako na Beranu bychom také nalezli řadu pěkných skalisek.
Žlutá značka vede ještě kratší úsek rovně, aby na velké křižovatce uhnula vlevo k severu, směrem k hájovně Krejčovka. My však budeme pokračovat rovně a projdeme kolem hájovny Na Hlíně. Údolí tu svírají ze západu svahy Krkavčiny, z východu Velkého Jeskřipce (654m). Brzy na to zahlédneme vpravo pod cestou hladinu Valdecké nádržky (někdy také zvané Velký rybník pod Valdekem). Stojí zato sejít na hráz a pokochat se okolím nádrže. Je tu stylová chata (bohužel veřejnosti nepřístupná), nedaleká studánka Pod Valdekem a přes hráz dojdeme pod srázy vrchu Krkavčina (615m). I tady najdeme studánku - Pod Krkavčinou. Když si dáme tu práci a projdeme nejprve dosti zamokřeným úpatím a následně se vyškrábeme kolem skal skrytých v lese až na temeno kopce, tu a tam se nám odtud také v průhledech mezi stromy nabídne pár výhledů do údolí.
Cesta údolím pokračuje mírně vzhůru silnicí jak podle pravítka, kolem níž se potok kroutí tu z jedné, tu z druhé strany. Z velké křižovatky vlevo stoupá silnice na dopadovou plochu Brda a krátce na to by nás odbočka vpravo dovedla do sedla mezi Beranem a Hejlákem a následně pak až na jordánskou dopadovku. Když už jsem zmínil Hejlák, měl bych upozornit, že tento nikterak mimořádně vysoký vrch (691m) stojí za návštěvu. Je zde totiž umístěna vojenská pozorovatelna, ze které lze přehlédnout nemalou část Středních Brd, zejména ale oblast kolem Jordánu a Hlavy. Z údolí je to sem ale poměrně daleko, zato velmi blízko ze silnice, která vede na Zaječov.
I naše cesta začíná výrazněji stoupat - a od místa, kde ji naposledy protne Červený potok, je její stoupání už docela ostré. Nedaleko odtud, poblíž nevelké mýtiny bychom pak objevili jednu z nejkrásnějších brdských studánek - Drmotovu.
Červený potok uhýbá vpravo do hlubokých lesů, stoupajících do sedla (748m) mezi vrchy Kalich (756m) a Houpák (794m). Ten se nachází již na cílové ploše Jordán, je zcela odlesněný a už zdálky je na jeho vrcholu vidět bunkr (tzv. pixle). V bezlesých mokřinách severních svahů této hory se také ve výšce 775m nachází i prameny Červeného potoka. Z Houpáku jsou asi nejhezčí a hlavně nejširší rozhledy nejen do údolí potoka a po Brdech, ale daleko do krajiny - za dobré viditelnosti až k pohraničním horám (Krušné hory).
Mezi vrchy Houpák, Kalich a Brda (773m) leží závěr celého Údolí Červeného potoka. Do sedla U Křížku (675m) mezi Kalichem a Brdou také stoupá "naše" silnice. Odtud už pokračuje Údolím Obecnického potoka dolů do Obecnice a dál třeba až do Příbrami. (Ze sedla U Křížku také vychází známá odbočka, tzv. cesta Aliance, která by nás přivedla nejprve na planinu Toku a posléze Údolím Rezervy až k zámečku Tři trubky).
Zde se mi vloudila v popisu chybka, pohled není z Hejláku ale z Houpáku:-)


Za článek moc děkuji Pavlovi Čámskému.

Lázské údolí

24. března 2011 v 12:02 | Pavel Čámský |  Zajímavá místa
Lázské údolí.
Je to známé a romantické údolí ve východních svazích hlavního brdského hřebene, pojmenované po obci Láz, která stojí na jeho počátku. Údolí připomíná velkou mísu, v jejímž středu byla vybudována na Litavce vodní nádrž Láz. Zadržuje 958.000 m3 vody, typické vysokou kyselostí, za téměř 16m vysokou hrází, dlouhou 245m. Plochou 17,4 ha je pátou největší vodní nádrží v Brdech, hloubkou třetí. Leží v nadmořské výšce 643m.
Údolí je od svého ústí před obcí Láz v 605m po sedlo U Břízy (824m) mezi Hradištěm a Malým Tokem, dlouhé necelých 5 km. Nejširší, 3,3km, je ve své střední části, od sedélka mezi Plešcem a Malým Tokem ve výšce 765m po křižovatku na hřebeni mezi Brdci a Závirkou ve výšce 724m. Naopak nejužší je v místech, kde byla vybudována hráz nádrže mezi bezejmenným návrším (678m) nad místem zvaným U Pily a vrchem Žernovák (676m). Je to pouhých 755m.
Lázské údolí obklopují známé kopce - na jihu Čihadlo (705m), Horní vrch (727m), Bílá skála (721m), Plešec (786m). Na západě Malý Tok (844m), Hradiště (840m), Brdce (839m) a od severu pak Zavírka (720m) a Žernovák. Celé údolí je kompletně zalesněno s výjimkou enklávy Skelná Huť v jihovýchodních svazích vrchu Brdce. Jedná se o velmi vlhkou oblast s častými mokřady a menšími rašeliništi, kde také nalezneme zbytky přirozených podmáčených smrčin.
Ve svazích Malého Toku a Hradiště pramení právě v těchto mokřinách v nadm.výšce 765m řeka Litavka (těch pramenů je zde hned několik - a nejméně tři z nich jsou označeny jako pramen této řeky). Litavka klesá v půvabných meandrech k Lázské nádrži, do které se vlévá na jejím západním konci. Přesto, že její tok je velmi dobře identifikovatelný, je celé toto místo jen obtížně schůdné pro rozsáhlé mokřiny a rašeliniště. Právě oblast horního toku Litavky nad nádrží a jejích četných přítoků, je vyhlášená mezi houbaři. Najdeme tu také tzv. Linkův kříž na smutném místě, zvaném V Šajtech. Byl postaven v místě, kde v roce 1804 lesnického mládence údajně zastřelili pytláci (i když se spekuluje, zda se tu nejednalo o objednanou vraždu).
Zajímavým místem tohoto údolí je Skelná Huť. Leží v 715m v JV svazích Brdců. Nyní jsou zde docela rozsáhlé lesní louky, seník, stodola a ohrada, sloužící jako zimoviště pro vysokou zvěř. V letech 1749 - 1783 zde však stávala sklárna, kterou provozoval Tobiáš Matěj Adler, známý také z díla K.Klostermanna (Skláři). Po ukončení činnosti sklárny byla na jejím místě postavena myslivna. Ta však byla zrušena v souvislosti se zřízením vojenské střelnice v Brdech. Nyní na jejím místě stojí velkolepá douglaska. Zachovala se zde i nevelká nádržka a nedaleko ní i studánka s výbornou vodou.
Neměli bychom zapomenout ani na samotné Brdce. Z dálky poměrně výrazný vrch v hlavním hřebeni, jehož vrchol však tvoří plošina, jejíž nejvyšší bod vyznačuje navršená hromada kamení, zdůrazněná ještě nedávno českou zástavou. Z kopce se místy otevírají pěkné výhledy, především východním směrem k Bohutínu. Za zmínku snad stojí, že vrch byl jedním z kandidátů na umístění radaru americké PRO.
Také vrch Závirka stojí za pozornost. Její protáhlý hřbet, oddělující Lázské a Pilské údolí, završuje zajímavé skalisko. Předpokládá se, že zde patrně nějakou dobu existovalo i hradiště - snad keltského původu. V lesích na Závirce údajně také přebýval poustevník. Památkou na jeho pobyt by mělo být snad jezírko, které bychom našli v mokřinách na SZ svahu kopce.
Na rozdíl od Závirky, kde hradiště s největší pravděpodobností skutečně stálo, na vrchu Hradiště tomu tak není. Romantické kamenné moře těsně pod jeho vrcholem si zřejmě někteří vykládali jako pozůstatek takového osídlení, jedná se však o přirozenou soliflukční plošinu. Bohužel, z kopce není prakticky vůbec žádný výhled.
Nedaleko odtud prochází sedlem (824m) mezi Hradištěm a Malým Tokem cesta, která v zimě slouží jako jedna z neoficiálních brdských lyžařských magistrál. Od svého začátku pod vrchem Praha, přes Malý Tok až do tzv. Borského sedla nikde neklesá pod 800m a má tak většinou velmi dobré sněhové podmínky. V sedle stojí tzv. Bouda U Břízy - stavba, která původně sloužila k ochraně lesního personálu před pytláky.
Za pozornost stojí i vrch Plešec. Ani z něho ovšem nikam neuvidíme, je to ale se svými 786m nejvyšší místo ve vojenských Brdech, které je oficiálně zpřístupněno (o víkendech a svátcích) veřejnosti. V jeho svazích bychom našli časté pozůstatky po těžbě kaolínu. Nedaleko odtud odbočuje z lesní silnice k severu cesta, zvaná "Kormundovka" (na "paměť" pytláka Kormundy), která by nás dovedla do blízkosti pramenů Litavky a následně kolem seníku Na Havelské až na Skelnou Huť.
Velmi romanticky působí i kopec Bílá skála s pěknými skalisky, omezeným výhledem a s velkolepě působícím mohutným dubem (doufám, že si to pamatuji dobře a není to buk) nedaleko vrcholu. Blízko bychom našli i pěknou vřesovou planinku, také s výhledy.
Konečně nemohu zapomenout ani na kopec Žernovák. Zvedá se strmě od severního konce hráze Lázské nádrže. Je porostlý borovicemi a méně smrky, ale hlavně obrovskými borůvkovými plantážemi, které se táhnou až prakticky k Lázu. Z kopce je pěkný pohled právě na vodní nádrž. Zde jedno upozornění: jakkoli vás třeba bude v parném létě voda lákat ke koupání, nechte se zajít chuť. Nejde ani tak o to, že je dost studená, ale jedná se o vodu, určenou jako pitná pro potřebu příbramské aglomerace. Případný postih dozorujících "orgánů" by mohl být velmi citelný.
Měl bych se zmínit ještě o významném technickém díle. Od blízké Pilské nádrže byl vybudován kanál, který obě nádrže propojil a pokračoval pak velkým obloukem přes Láz a Bohutín trasou dlouhou 17,5km až na Březové Hory. Kanálu se říkalo Struhy a byl určen k zásobování vodou důlních a hutních provozů na Březových Horách. Je velká škoda, že v terénu je už jen málo míst, kde na zbytky tohoto díla narazíme, avšak právě v lesích mezi Pilskou a Lázskou nádrží a samotným Lázem jsou Struhy velmi dobře patrné.
Na závěr se ještě musím zmínit o obci Láz. Tato podhorská vesnička, ležící v necelých 600m je velmi půvabná, najdeme tu i krásné roubenky - a co je asi nemálo důležité, také ubytování (penzión Kunz) a fungující prodejnu a restauraci.





























Třítrubecké údolí

24. března 2011 v 11:22 | Pavel Čámský |  Zajímavá místa
Třítrubecké údolí.
Je to jedno z nejpůvabnějších a také nejdelších údolí Středních Brd. Od svého ústí v městečku Strašice (tam, kde se do Padrťského potoka vlévá Tisý potok) až po tzv. Borské sedlo, měří 10 km. Je velmi hluboké - na některých místech je rozdíl mezi dnem údolí a temeny některých vrchů, které jej obklopují, až kolem 200m. Údolí je prakticky kompletně zalesněné (až na několik nevelkých enkláv) a trochu připomíná Šumavu v okolí Srní a Modravy. Je bohužel ale jen málo míst, z nichž se otevírá výhled na tuto část Brd.
Vydáme se Třítrubeckým údolím ze Strašic proti proudu potoka až k jeho závěru na Borském sedle. Za prohlídku už stojí samotné Strašice. Toto městečko s cca 2500 obyvateli se prvně připomíná r.1349. Jeho rozvoj ovšem nastal až mnohem později, na počátku 17.stol., kdy se zde počala koncentrovat výroba železa. V té době zde byla postavena i jedna z prvních vysokých pecí v Čechách. Úpadek městečka nastal na počátku 20.stol. v souvislosti s vytěžením kvalitnější rudy. Když byla ve 30.létech 20.století zřízena v Brdech vojenská střelnice, začali se do Strašic stěhovat vojáci. Charakter "vojenského městečka" si Strašice podržely vlastně dodnes, přesto, že zdejší vojenská posádka byla na přelomu 20. a 21.stol. zrušena. Strašice jsou zajímavé svojí lidovou architekturou - najdeme tu celou řadu takových půvabných staveb, původně gotickým kostelem sv. Vavřince - a samozřejmě "památkami" na činnost armády. V části bývalých kasáren nedávno vzniklo Muzeum Středních Brd (oficiální název Areál zážitkové a poznávací turistiky), v jehož expozicích bychom nalezli velmi mnoho vojenských památek. Návštěvu muzea velmi doporučuji. Kromě toho zde bylo založeno také Muzeum dopravy - bohužel jej však osobně neznám. Armáda se tu připomíná i každoroční akcí "Bahna", kdy se v prostoru bývalého stejnojmenného tankodromu veřejnosti "akčně" prezentuje armáda ČR. Artefaktem studené války je i tzv."tankovka" - silnice, vybudovaná z nádraží v Holoubkově do Strašic, která sloužila k přesunu těžké vojenské techniky do vojenského újezdu. Je sympatické, že dnešní Strašice se již více orientují na služby turistům a stále méně "slouží válce".
Počátek Třítrubeckého údolí je v místní části Strašic - v Huti, tam, kde se v cca 475m vlévá do Padrťského potoka Tisý potok. Padrťský potok, který je znám jednou z největších populací chráněného raka kamenáče v ČR (evropsky významná lokalita v soustavě NATURA 2000) dokáže mnohdy místním pěkně "zavařit", když se po prudkém tání sněhu v Brdech nebo po dlouhodobějších a vydatných deštích rozvodní. Jeho koryto není až na několik míst regulované a patří k nejkrásnějším a nejvodnatějším potokům v Brdech. U Rokycan se vodoteč spojuje s Holoubkovským potokem a vzniká tak říčka Klabava, která se u Chrástu vlévá do Berounky.
Od náměstí ve Strašicích vede žlutá turistická značka (a také cyklotrasa č. 2252) záhy podle toku Padrťského potoka a hned za posledními staveními obce vstupuje do VVP Brdy. Značka i cyklostezka krátce na to uhýbají vlevo, my se ale budeme držet potoka a proti jeho proudu budeme pokračovat po silničce k hájovně Amerika, kde je umístěn vojenský objekt, který pečuje o nedaleké "přísně tajné" pracoviště, místními nazývané "U Němých" v údolí potoka Reserva. V období studené války zde bylo vybudováno podzemní bojové velitelství tzv. Československého frontu, kde se plánovaly rozhodné a rychlé údery na nepřítele směrem na Norimberk, Strassburg a Paříž. Bůhví, co se tam plánuje nyní….
V těchto místech nás už definitivně pohltily hluboké lesy, porůstající vpravo (JZ) vrch Kamenná (735m) a vlevo Lipovsko (651m). Z historických pramenů (A.Sedláček) víme, že zde měl stát nevelký hrad, po kterém však už není ani památky. Zato tu nalezneme mohutné, až čtyřpatrové soliflukční terasy, vzácný geomorfologický jev z ledových dob, z jejichž balvanových polí se otevírají kouzelné výhledy do údolí.
Podle potoka pokračujeme úpatím Kamenné hlouběji do nitra Středních Brd. Tam, kde svahy Lipovska vystřídá vlevo úpatí Vrchů (716m), narazíme na perlu tohoto údolí, lovecký zámeček Tři trubky. Původně jej na soutoku Padrťského a Třítrubeckého potoka vybudovali Coloredo-Mannsfeldové, po zřízení střelnice v něm však nocoval i T.G.Masaryk, navštívil jej E.Beneš a stavení bylo velmi oblíbeno nejen naší generalitou. Během druhé světové války se staly Tři trubky (v té době součást - pro změnu - výcvikového prostoru Wehrmachtu pod jménem Truppenübungsplatz Kammwald) místem "parádního vyhnanství" polního maršála Waltera von Brauchitz, který se znelíbil Hitlerovi. Když pak válka skončila a Brdy převzala zase naše armáda - a zdejší vojenský prostor dále rozšířila i o oblast Padrtě atd., byl zámeček častým místem pobytu generality ČSLA, ale i zahraničních (zvláště sovětských) návštěvníků, kteří neopomenuli využívat i bohatství zvěře v Brdech. U zámečku je vybudována i malá hydroelektrárna, nyní nefunkční, ale nově rekonstruovaná. Přestála i zatěžkávací zkoušku v podobě prudkého tání množství sněhu v lednu letošního roku.
Padrťský potok uhýbá doprava k jihu, ale my budeme pokračovat dále na východ, nyní již proti proudu Třítrubeckého potoka. Pokud půjdeme po silničce (asi ano), pak neuvidíme architektonicky zajímavě řešenou vodárnu v místě zvaném "U rybiček", nedaleko soutoku Třítrubeckého potoka a potoka Reserva. (Silnička sem je ostatně brzy uzavřena pečlivě hlídanou branou, střežící přístup k objektu "U Němých"). Silnice, po které se vydáme my, se nyní vzdaluje samotného potoka a vede nás k velké mýtině s křižovatkou, na které stojí zbytek po bývalé hájovně (stodola) a jakýsi podivný hrb, který zřejmě skrývá další vodárnu.
Z křižovatky vede doprava vzhůru v několika serpentinách silnice na Padrť, doleva klesá k toku Třítrubeckého potoka panelová silnice, která se pak rychle začíná šplhat severozápadními svahy Koruny, aby posléze překonala v sedle Kozlovice (825m) oblast Toku a klesla do údolí Obecnického potoka - známá cesta Aliance. My se po ní ale tentokrát nevydáme, ale budeme pokračovat stále na východ po mírně stoupající silnici. Zanedlouho se nám opět přiblíží Třítrubecký potok, který zprava přibere vodoteč, jejíž název je mi neznámý. Ta sbírá vody v krátkém, ale hlubokém údolí mezi vrchy Kočka (789m), Peterák (813m) a Březový vrch (785m). Velmi zajímavou horou je Kočka, na které stávala útulna KČT, ale především je známa raritním nálezem zkameněliny členovce nemořského původu, Kodymirus vagans, který je celosvětově ojedinělý. Z Kočky a také z nedalekého Peteráku se nabízejí krásné rozhledy. Z Kočky na Padrťské pláně, z Peteráku pak jedny z mála výhledů právě do Třítrubeckého údolí. Před námi vlevo se pak zvedají svahy mohutné Koruny (832m).
Právě v bočních údolích, jako je to mezi Kočkou a Peterákem, údolí Reservy nebo Myší díra, ale i v samotném Třítrubeckém údolí, se ještě místy zachovaly jedny z mála skutečně původních přirozených podmáčených smrčin. Vznikly tu nejen v důsledku vysoké vlhkosti (mnohde tu narazíme i na rašelinné lokality), ale i inverzních jevů. V celém údolí bychom při pečlivém průzkumu nalezli četné památky na práci uhlířů, především umělé plošinky, vybudované pro jejich milíře, tu a tam i zbytky dřevěného uhlí. Také tu najdeme hned několik studánek - např. Nad Amerikou, Herpánku, Nad Třítrubeckým potokem, Pod Březovým vrchem nebo Uhlířskou.
Samotný potok je hlavním viníkem občasných povodní na Padrťském potoce. Je dobře vidět, jak často mění své koryto. Dokazují to četné hromady štěrku a kamení a další naplaveniny, vyskytující se mnohdy i ve značné vzdálenosti od současného toku, slepá ramena atd.
Meandry potoka nás vedou stále hlouběji do lesů až tam, kde silnice tvoří trojúhelníkovou křižovatku. Doprava nahoru stoupá silnička k sedlu Na Rovinách (778m) mezi Prahou a Peterákem. U této silničky ještě do prosince roku 2010 stávala půvabná bouda Eisnerka, která bohužel lehla popelem. V četných a kouzelných kaskádách sem ze svahů Hradiště (840m) klesá bezejmenný potok, který kolega R.Poustka z Brdy.org nazval Hradišťský. Některé mapy uvádějí, že právě potok, který protéká hlubokým údolím (zvaným někdy Myší díra) mezi Peterákem, Prahou (862m), Malým Tokem (844m) a Hradištěm se jmenuje Třítrubecký, jiné prameny uvádějí, že by se mělo správně jednat o potok Voložný. I my se toho budeme držet a pokračovat tedy budeme jinou cestou, než tímto údolím.
Na už zmíněné křižovatce se dáme vlevo. Přes první mostek překročíme právě Voložný potok, který se pod námi stéká s potokem Třítrubeckým a vzápětí druhým mostkem překročíme i samotný potok Třítrubecký. Ten se údajně od svého pramene až do těchto míst také někdy nazýval Černý. Cesta začíná několika serpentinami ostře stoupat vzhůru jižními svahy Koruny, posléze se poněkud napřímí a dovede nás na rozsáhlejší louky, které se nalézají v místech, kde ve výšce 753m stávala myslivna Bor a několik dalších stavení. Je obrovskou škodou, že žádné z nich nezůstalo zachováno (ještě před pár lety zde stávala hrázděná stodola). V dolní části luk leží velmi půvabná nádržka na malém přítoku Třítrubeckého potoka. Silnice nás ale vede stále vzhůru, až na sedlo (790m), nazývané někdy Borské, mezi Bohutínským vrchem (843m) již v masívu Toku na severu a horou Brdce (839m) na jihu.
Prošli jsme tak celé Třítrubecké údolí - a pokud se nechceme vracet zpátky do Strašic, můžeme pokračovat ze sedla dolů k Pilské nádrži a do Bohutína nebo třeba až do Příbrami. Ze sedla se můžeme případně vydat i na jih, obejít vrcholy Brdců a Hradiště a přes Malý Tok sestoupit do Nepomuku (u Rožmitálu p.T.) anebo přes Prahu sestoupit na Padrť a odtud jinou cestou se vrátit zpátky do Strašic.
V létě a začátkem podzimu si určitě nezapomeňte na výlet přibalit nůž a pořádný koš na houby.
A ještě pár fotek:

Zámeček Tři Trubky zevnitř

19. března 2011 v 22:24 | Václav Knechtl |  Zajímavá místa
Mám pro vás unikátní fotografie z Loveckého zámečku Tři Trubky, Které nafotil Jirka Vlček a tímto bych mu chtěl moc poděkovat jednak za poskytnutý materiál a jednak za svolení ke zveřejnění.
Vyberu jen ty nejlepší, pro představu jak to tam vlastně vypadá:-)


















1 Soutěžní kolo 19.3. - 30.4. 2011

19. března 2011 v 14:53 | Václav Knechtl |  Hádanky
Tak na začátek bych dal něco jednodušího:-)
V tuhle chvíli mě ani tak nezajímá na co koukáme, to by bylo moc jednoduché, ale já chci od vás vědět odkud se nám naskytne tento fascinující pohled:-)
pište svoje postřehy a tipy do komentářů pod článek


Na úvod

19. března 2011 v 14:42 | Václav Knechtl |  Hádanky
V této Rubrice bych se chtěl věnovat převážně zajímavým místům, která ale nejsou tak běžná, a proto bude potřeba mít už nějakou zkušenost s Brdskými lesy aby dotyčný uhodl o jaké místo se jedná. Tímto vás samozřejmě chci motivovat k dalším poznávacím výletům, protože Brdy za to rozhodně stojí! Budu sem dávat každé kolo jednu fotografii a celý měsíc vás pak nechám tipovat. Výsledek oznámím vždy na konci měsíce starého před vložením nové fotografie. Ty pozornější čtenáři mého blogu budou mít rozhodně výhodu protože čas od času se objeví fotka která je současně i v jiné rubrice a je samozřejmě popsaná. Zároveň sem umístím i výsledkovou listinu kde budou ti co uhádnou mít za každé kolo jeden bod. Pokud se tedy budou přihlašovat pod stejnou přezdívkou. Bude zajmavé potom sledovat kdo je z vás opravdový brdoznalec:-D
Tak vzhůru do toho a moc se těším na vaše tipy!
Dodávám že při určování místa se prosím snažte být co nejpřesnější. Například odpověď "někde v okolí Toku",opravdu uznat nemohu:-)