Běh přes Padrť

26. dubna 2011 v 13:12 | Pavel Čámský |  Cestopisy
Běh přes Padrť.
Po nějaké době, kdy jsme nebyli schopni se dohodnout na nějakém vhodném termínu, jsme se konečně v úterý 19.dubna vypravili ve čtyřčlenné skupince na "rychlý" výlet do Brd. Rychlý proto, že Venca chtěl být už ve 13 hod. v Příbrami a já nejpozději v 15 hod., protože jsem si nechtěl nechat ujít tiskovku ministra Vondry k optimalizaci vojenských újezdů. Bylo jasné, že se nemůžeme pouštět do nějakých velkých akcí. Trasu výletu vymyslel Venca a cestou do Nepomuka ji průběžně upravoval. Původní plán byl dojet do Nepomuku u Rožmitálu a vystoupit na Paterák a Kočku. Uvažovalo se i o tom, že bychom přešli i přes Palcíř, ale taková trasa se jevila vzhledem k našim časovým možnostem příliš ambiciózní. Milovníci Padrťských rybníků pak plán ještě na poslední chvíli upravili - dojedeme do Míšova, dojdeme k rybníkům, přejdeme pláně, vystoupíme na Kočku, po hřebeni přejdeme na Paterák a když to čas dovolí dojdeme až na Prahu a přes vyhlídku na Malé Praze sejdeme na cyklostezku kolem Václavky a přes Teslíny se vrátíme k autu do Míšova.. Ještě, že to čas nedovolil, i tak jsme toho měli nakonec dost.
Jasné ráno dávalo tušit, že bude nejen slunce, ale i solidní teplo. To se také brzy potvrdilo. Vyrazili jsme s malým zpožděním po půl osmé z Míšova a začali stoupat západními svahy Břízkovce, pověstné kóty 718,8m, kde se uvažovalo o výstavbě amerického radaru. Ze sedélka mezi Břízkovcem a Okrouhlíkem pak začalo táhlé klesání k Hornímu Padrťskému rybníku (640m). V ranním chladu cesta pěkně ubíhala a na hrázi rybníka jsme byli docela brzy. Po kratičkém osvěžení jsme pak záhy vyrazili po silničce kolem Dolního rybníka k jeho vzdálené hrázi. Čím více jsme se blížili pláním, přibývalo ruchu v okolí. Každou chvíli projížděly nějaké vojenské náklaďáky, tu a tam lesáci, rybáři a kdovíkdo další. Frekvence na Padrtích nás začala docela znervózňovat. O klidu se nedalo mluvit ani náhodou. Bylo celkem evidentní, že z prašivých civilů a osob nepovolaných jsme na Padrtích momentálně jediní. Těch "povolaných" tu byla tento den několikanásobná převaha, která v nás začala vyvolávat hloupý pocit jakési nepatřičnosti. S rybáři (či co to bylo) u dolní hráze jsme se sice slušně pozdravili, ale i tak jsme se rozhodli, že mírně upravíme cestu a místo po silničce, která by nás dovedla nejkratší cestou pod svahy Kočky, ale která jevila vzhledem ke své frekventovanosti největší potenciál maléru, to raději řízneme středem plání, kde se zdál momentálně větší klid. Zavrhli jsme i tradiční výstupovou trasu na Kočku od silnice mezi Padrtí a Třemi trubkami a dohodli se, že raději zkusíme jinou cestu od Zadní Záběhlé.
Ještě než jsme na Zadní Záběhlou došli, minula nás v protisměru tajemně a zlověstně se tvářící kolona černých nablýskaných teréňáků s kouřovými skly, za nimiž se spíš jen daly tušit šarže od kapitána nahoru. Trochu jsme si zažertovali o inventarizační komisi v souvislosti s plánovaným zrušením vojenského újezdu, ale to už jsme odbočili na Zadní Záběhlé k opuštěným garážím a za nimi jsme zahájili docela výživné stoupání na Kočku. Skryl nás les, padrťský ruch zůstal za námi a nám se ulevilo. Přes docela příkré stoupání byla ale cesta velmi pěkná. I strmost svahu se časem zlomila, bohužel cesta jevila silné tendence definitivně zmizet. Drželi jsme však neochvějně směr "stále do kopce", až jsme konečně dorazili na křižovatku s mohutným bukem (a hromadami pokácených stromů), kde už jsme zase věděli, kde se nacházíme. Za krátko jsme pak dorazili na vyhlídku s posedem kousek pod vrcholem (789m) a zahájili obvyklé fotografické orgie. Faktem je, že tato lokalita je pro fotografování mimořádně vhodná. Bylo čtvrt na jedenáct - a tak Venca jen otestoval nový nealkoholický experiment pivovaru Herold - Střízlík - a vyrazili jsme dál, na Paterák. Vcelku jasná cesta vstoupila po chvíli do nových vymýcených úseků, což nás poněkud "rozhodilo". Vymotávali jsme se z kaňonů vyskládaných klád, ale po nevelkém kufrování jsme přeci jen opět narazili v oblasti vrcholu Malého Pateráku (798m) na již známou cestu, kterou jsme dospěli kolem poledne na vrchol Pateráku (813m). Vyhlídka "Podpaterák" nezklamala a nabídla nám kouzelné pohledy na Kočku a Kamennou, na městečko Strašice i táhlý hřeben vrchů Strašické vrchoviny od Bábovky přes Bambuli až po Ostrý vrch za ním. Opar bohužel rozhled omezil jen na pásmo Radče (721m) již v Křivoklátské vrchovině. Stejně půvabné byly i pohledy do Třítrubeckého údolí od Lipovska (651m) a Vrchů (717m) až po Jordán (826m) a mohutný masív Koruny (831m).
Dosažený mezičas ovšem jasně dával tušit, že ve 13 hodin v Příbrami v žádném případě nebudeme a že si musíme nechat zajít chuť i na vrchol Prahy. Slunce hezky (až moc) pálilo a my jsme začali řešit jinou variantu další cesty. Motat se dole na Padrti se nám nechtělo a cesta přes Václavku a Teslíny nás také příliš nelákala. Zvolili jsme nakonec kompromis - sejít přes Roviny na Přední Záběhlou, krátce popojít směrem k rybníkům a brzy se otočit k jihu na lesní silničku, která by nás měla dovést na křižovatku s cyklostezkou Ttrokavec - Nepomuk. Po té se pak vrátit na hráz Horního rybníka a od ní už stejnou cestou zpátky do Míšova. Plán to špatný nebyl….
Venca se nás sice nejdřív pokusil odvléci až k partyzánským pomníčkům, ale nedali jsme se a za pár minut dorazili na Roviny. Po tradičním focení chlévů velkovýkrmny vepřů (dle Pavla W.) jsme sklouzli na Přední Záběhlou. Tam už zase bylo živo. Nadšený záchranář Venca rozeznal v tamním hemžení přijímací testy adeptů horské služby, ale my jsme vyrazili alejí opět po okraji plání. Na první odbočce vlevo jsme opět zahnuli k lesu a po stále méně příjemné asfaltce, ztrácející se kdesi na obzoru, jsme spěli k svému vzdálenému cíli. Zpočátku jsme ještě neztráceli humor. Se zájmem jsme sledovali počínání jakéhosi Bobcatu, který se v hlubině lesa pokoušel uplácat z bahna nejspíš sněhuláka. Pak jsme nedaleko horního toku Padrťského potoka (a tím i Klabavy) dospěli k odbočce, o níž jsme předpokládali, že tam bude vést kýžená cyklostezka k hrázi Horního rybníka. Cyklostezka tam ovšem nevedla (ta stezka však, jak jsme později seznali, ano). Nechtěli jsme riskovat zbytečné bloudění a vydali jsme se tedy po protivné asfaltce dál. Cestu jsme si tak prodloužili o dalších 3,5 km. Konečně jsme na cyklostezku narazili a po ní jsme už docela uondáni dorazili k Hornímu Padrťskému rybníku. Bez většího otálení jsme pak pokračovali do Míšova. Před třetí hodinou jsme cíle slavně dosáhli - a já jsem nakonec těsně stihl i tu Vondrovu tiskovku. Schválně jsem si trasu následně přeměřil na mapě. Zhruba 27,5 km. Ale bylo to super, všem účastníkům děkuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jirka Jirka | E-mail | 26. dubna 2011 v 20:19 | Reagovat

Véélmi pěkně popsaný véélmi pěkný výšlap :-) Já také děkuji všem zůčastněným. Jirka

2 Václav Knechtl Václav Knechtl | E-mail | Web | 26. dubna 2011 v 21:42 | Reagovat

Já se musím přidat s poděkováním a zároveň dát Jirkovi za pravdu ;-) Tohle si musíme brzy zopakovat:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama