Změny v Brdech

28. listopadu 2011 v 19:32 | Pavel Čámský |  Novinky
Změny v Brdech.

Kdo pozorně sledoval dění ve vojenských Brdech dlouhodobě, nemohl si nevšimnout velkých změn, k nimž tu postupně docházelo. Sám navštěvuji tyto lesy už více jak 30 let. Zpočátku nebylo téměř možné ani chodit po cestách - dříve či později jste narazili na někoho, kdo vás v lepším případě nevybíravými slovy poslal ven z lesa, v horším případě jste byli "řešeni" na SNB (tehdejší Policie) a zkoumalo se, zda nejste třeba špion imperialistů. Pokud jste pak náhodou měli skvrny v kádrovém profilu, měli jste zaděláno na pořádný malér. Brdy v té době duněly střelbou tak často, že už jsme ji ani nevnímali. Od poloviny 80tých let té střelby začalo ubývat a i když stále nebylo radno se v lesích potkat s nějakou "úřední" osobou, přeci jen se tam dalo dýchat volněji a třeba je celé za jediný den přejít. Teprve tehdy jsme začali lépe poznávat kouzlo dopadovek a Padrtí i hlubokých lesů a nesčetné množství křišťálových potoků a potůčků, zurčících snad v každé škarpě. Potkávali jsme se tu se stády jelení zvěře a tu a tam jsme zahlédli i muflony. Bažiny u Padrťských rybníků byly neproniknutelné, ale směle jim konkurovaly i ty nad Pilským a Lázským rybníkem, pod Brdou, Jordánem, mezi Tokem a Korunou nebo v údolí Voložného potoka (dnes je kdosi pojmenoval na Údolí Temných smrčin). Výhledů do kraje nebylo mnoho, o to víc jsme si vážili těch několika, které jsme objevili. V té době jsme se ještě neodvažovali do Brd v zimě, stopy lyží by k nám snadno přivedly nevítanou návštěvu.... I naše houbařské výpravy mířily většinou spíš jen do okrajů lesů, ale i tak byly vždy velkým zážitkem.


Jak oko v hlavě jsme střežili jediný pokoutně získaný exemplář vojenské speciálky, už notně odrbaný, který navíc zobrazoval jen část území, které nás tak přitahovalo. Záviděli jsme obyvatelům vsí na okraji újezdu, kteří se znali s personálem a většinou neměli problémy se získáním propustek, které pro nás, co jsme bydleli o něco dál a neměli "známé", byly zcela nedosažitelné.


Pak přišel rok 1989 a"čas oponou trhnul". Do Brd jsme začali chodit velmi často a už jsme se zdaleka neschovávali před každým autem, jehož motor jsme zaslechli. Ne, že by nás personál nějak vítal, také jsme si velmi často vyslechli, že tam nemáme co pohledávat a byli jsme posíláni nejkratší cestou ven, ale nehrozilo už nebezpečí, že bychom byli považováni za vyzvědače a nepřátele zřízení. V devadesátých letech jsem také získal svou první propustku - a do Brd jsem mohl dokonce i zajet vozem. Abych řekl pravdu, úplně jsem těm lesům propadl a trávil jsem tam kdejakou volnou chvíli. To už jsem měl k disposici i první sadu podrobných map, kde se to sice hemžilo různými nepřesnostmi a nesmysly, ale přesto umožňovala mnohem snazší orientaci.


Vojenská střelba v Brdech byla stále sporadičtější, o to častěji se ozývali "poplatkoví" střelci, kteří se postarali o to, že stáda jelenů hodně prořídla. Na Padrťských pláních se začali vyskytovat "sběrači barevných kovů" a drancovat zdejší strojovny terčů. Postupně pak přešli i na slepou munici, které bylo místy skutečně hodně. Je až s podivem, že se nikdy nepřihodil žádný vážný úraz. Lesní správa zahájila reintrodukci tetřeva, bohužel nepříliš úspěšnou, protože v zajetí odchovaní jedinci z Bavorska prakticky postrádali plachost a stávali se snadnou obětí predace. V létě a na podzim se aktivizovala Policie a na hlavních cestách a na Padrtích číhala na autaře, kteří by nejraději dojeli pro houby až doprostřed lesů. Přestože jsem k policii nikdy příliš nelnul, v tomhle punktu jsem jí držel palce. Skončila asi už definitivně doba, kdy sběrače borůvek a brusinek vyháněl z plantáží na Toku, Jordánu a Brdě vrtulník. Začátkem devadesátých let, když armáda opustila vojenské újezdy Ralsko, Mladá a Dobrá Voda se začalo uvažovat i o tom, že by mohla opustit i Brdy a příbramský okresní úřad začal připravovat podklady pro vyhlášení CHKO. Z toho nakonec sešlo, další újezdy se už nerušily. Naopak, později si MO dokonce vyžádalo dobrozdání ekologů, kteří potvrdili, že příroda ve vojenských újezdech je ve výtečné kondici a stavu, který mnohdy svou kvalitou předstihuje i už existující CHKO a místy i NP. V té době to ještě byla pravda....


Přišly ale další změny. Armáda se z dvoustetisícového molocha redukovala na dvacetitisícového "profesionála", stala se součástí NATO a zásadně přehodnotila svoji vojenskou doktrínu. Postupně se začala orientovat na působení v zahraničních misích, kde bylo od ní požadováno plnění úkolů, v nichž prakticky nebylo místo pro dělostřelce s jejich nejtěžší technikou. Začala tak postupná redukce dělostřelectva a přehodnocení jeho postavení v armádních strukturách. MO předpokládalo, že získá nemalé prostředky pronájmem vojenských újezdů spojeneckým armádám k výcviku. Ty byly zvány do všech újezdů - a tak se v Brdech objevili i Nizozemci a jednou snad i Američané s vrtulníky Apache. O Brdy ale spojenci velký zájem neměli, mnohem víc se jim zamlouvaly Boletice a hlavně Hradiště. Tam jejich cvičení probíhala vcelku pravidelně a v Brdech se s výjimkou Britů v rámci cvičení Flying Rhino, přestali objevovat.


Když nepřinesli peníze spojenci, musely je dodat samotné lesy. Podnik VLS rozjel mohutnou těžbu, která začala nejprve likvidací mniškové kalamity, ale posléze se přenesla i do zdravých porostů. Bylo ostatně možno se odvolat i na mýtní věk většiny lesů.... Dalším zdrojem příjmů mohly být i vody. Veliké Padrťské rybníky však rybami neoplývaly. Kyselá voda z rašelinišť v jejich okolí se kaprům nezamlouvala. I přistoupilo se k razantnímu vápnění a borkování a především se ve druhé polovině devadesátých let vyhrnula kolem rybníků mohutná strouha, která odvedla vodu z rašelinišť mimo rybníky a už nic nebránilo v zahájení intenzivního chovu i ve velkolepých výlovech. Nikoho asi moc netrápilo, že tímhle opatřením je likvidováno největší rašeliniště v Brdech. Na to, že jsou Brdy také chráněným územím přirozené akumulace vod, asi taky sotvakdo pomyslel. Bohužel, tento stav trvá doposud a necitlivé zásahy do vodního režimu se nevyhýbají ani dalším lokalitám. Tak jsou ve stavu rozpadu i rašeliniště nad Pilským a Lázským rybníkem i mnohá další po celých Brdech. Lesy pomalu vysychají. Oč méně často je v Brdech slyšet střelba, o to více se odtud ozývá hluk harvestorů a motorových pil. Lesy postupně ztrácejí svou retenční schopnost, zvyšuje se eroze půdy a i relativně slabší deště mění potoky a potůčky v nebezpečné bystřiny a obce v údolích kolem Brd jsou stále častěji ohrožovány bleskovými lokálními povodněmi.


Světová finanční krize se nevyhnula ani naší republice. Pod jejím tlakem se rezorty učí šetřit. Včetně nenasytného bumbrlíčka obrany. Vznikla Bílá kniha o obraně, která přinesla další zásadní změny. Ministerstvo redukuje náklady na nezbytné minimum - a s nimi to "odnášejí" i nejrůznější schopnosti naší armády. Sáhlo se i na citlivé místo - na vojenské újezdy. Je to pro mnohé bolestivé, ale nutnost šetřit nakonec dohnala armádní plánovače k tomu, čemu se ještě před pár lety účinně bránili. Celý jeden újezd budou muset oželet a ostatní budou co do rozlohy redukovat. Nakonec padl černý Petr na Brdy, které armáda může nejspíš postrádat.


Zajímavé reakce však přicházejí z obcí v okolí Brd, hlavně od jejich starostů. Na Plzeňské straně jsou spokojení. Pochopili, že Brdy bez vojáků, zato s vizitkou CHKO, mohou přilákat spoustu návštěvníků, kteří pomohou plnit poloprázdné obecní kasy a navíc si brousí zuby i na katastry v lesích, které by rádi spravovali a tak se dostali k většímu podílu na tzv. sdílených daních. Na Příbramsku jsou v šoku. Nápad MO je zastihl naprosto nepřipravené. Pokud jde o jinecké, lze to pochopit. Obec žije z armády už 80 let a bez ní si svoji budoucnost nedokáže představit - bez ohledu na to, že její poloha ji téměř předurčuje jako turistické centrum prvního řádu, které by jí záviděly všechny obce a města v celém Středočeském kraji. Udivující jsou však reakce ostatních obcí a měst na Příbramsku. Z armády nemají ani Ň. Do lesů lidé oficiálně nesmějí a jediný reálný příjem, který mohou mít, totiž z turistiky, tak zůstává ležet ladem. Přesto se proti úmyslu MO zrušit újezd v Brdech, bouří. Do omrzení papouškují naučené fráze o tom, že armáda nejlépe chrání přírodu (přesto, že i sám ministr je z tohoto omylu vyvedl) a brebentí o tom, jak VLS skvěle v lesích hospodaří. Jednak z toho "hospodaření" nic nemají, jednak asi nevidí, že se v posledních dvaceti letech nějak zvrhlo v pusté drancování. Neuvědomují si ani, že v případě, kdy by Brdy zůstaly pod vojenskou správou, musely by částečně nahradit výcvik v jiném zrušeném újezdu. Že by to znamenalo další drastické odlesňování a ničení přírody, radikální zhoršení kvality i množství zdrojů pitné vody, o kterou se tak bojí. Že by se zase silničky, vedoucí do lesů, zaplnily těžkou vojenskou technikou a obyvatelé vsí na Podbrdsku by zase po dlouhé době vstávali i uléhali za zvuku střelby. Že by asi měli utrum borůvkáři a brusinkáři, kteří si sběrem a prodejem těchto plodů významně vylepšovali rozpočet. Tohle všechno starostům nevadí - nebo si to neuvědomují, když meldují své supliky proti rušení újezdu, které jim našeptává hrstka těch, které by jeho zrušení skutečně postihlo - ti, kteří by přišli o svá teplá a dobře placená místa a pár jejich vyvolených kamarádů.


Kdoví, jak to všechno dopadne. Já jen doufám, že tentokrát převáží rozum nad emocemi - a někdy i jen přitroublým politikařením. Je jistým paradoxem, že tentokrát se zdá, že rozum je tam, kde v minulosti nebýval příliš často - na ministerstvu obrany.

Pavel Čámský,
Brdy - Res publica, o.s.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co by jste nejraději aby vzniklo z rušícího se vojenského újezdu?

CHKO 23.6% (236)
Národní park 16.8% (168)
Přírodní park 15.1% (151)
Byl bych nejraději kdyby se nezrušil 30.1% (301)
Je mi to jedno 14.3% (143)

Komentáře

1 Václav Knechtl Václav Knechtl | E-mail | Web | 28. listopadu 2011 v 19:36 | Reagovat

Díky za velmi pěkný a vyčerpávající článek, nezbývá než souhlasit s tebou:) ;-)

2 Ivana Ivana | E-mail | 7. srpna 2014 v 11:10 | Reagovat

i já souhlasím s opravdu vyčerpávajícím článkem. Mluví mi z duše. Těžce nesu každý další vykácený kus lesa. Jen těch turistů se obávám, nejsme bohužel vychovaný národ, který se umí v přírodě chovat a tak s nelibostí hledím k přibývajícím odpadkům a čtyřkolkám které ruší klid.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama